Azorské ostrovy, Portugalsko, 2018

Jen co začaly prázdniny, vyrážíme za objevováním nových azorských dobrodružství. Vloni jsme podnikli výpravu na Sao Miguel a tak se nám tam líbilo, že jsme se rozhodli se na souostroví vrátit. Aby to bylo pestřejší, vybrali jsme letos dva ostrovy – Terceiru a Sao Jorge. Terceira je po Sao Migueli druhým (a posledním) z Azorských ostrovů, který je spojen s kontinentální Evropou leteckou linkou. O výběru Sao Jorge rozhodla v první řadě cena přeletu z Terceiry 😀.

Parque Florestal das Sete Fontes na ostrově Sao Jorge

1. Lisabon
2. Sao Jorge, přílet na ostrov a nahánění býka ulicemi
3. Sao Jorge, Fajas, park Sete Fontes
4. Sao Jorge, sýrárna Finisterra, Topo
5. Terceira, Touradas a Corda v Santa Cruz
6. Terceira, Serra do Cume, Furnas do Enxofre, grilování u Lagoa das Patas
7. Terceira, Angra do Heroismo, Monte Brasil, Santa Barbara, Biscoitos
8. Terceira, Jardim Duque da Terceira, Algar do Carvao, Ponta das Contendas

Galerie všech fotografií

Sobota, 30. 6. 2018

Abychom ten začátek prázdnin příliš neprotahovali, odlétáme z Prahy už pěkně nad ránem a před desátou dopolední už jsme v Lisabonu. Tady máme čas na přestupu až do noci, takže to aspoň využijeme ke stručnému seznámení se s centrem města.

Trochu se nám to komplikuje, když Emičku z letu bolí ouško. Nepřestává to ani po hodině strávené na pevné zemi, naopak se bolest stupňuje až tak, že chudák dítě řve bolestí. Do programu tedy neplánovaně zařazujeme i návštěvu lékárny, kde nám slečna lékárnice prodává sirup na bázi ibuprofenu a ouško tak naštěstí přestává do půl hodiny bolet a my konečně můžeme pokračovat v prohlídce města v klidu a bez stresu.

Tramvaje a lanovky v Lisabonu

Bereme to na pohodu, frontu na hrad nestojíme, ani nečekáme hodinu na proslulý výtah Elevado Santa Justa. Pochodíme po uličkách starého města, svezeme se lanovkou i starou tramvají, posedíme na náměstí, kde hraje kapela, nebo na nábřeží nad pláží s výhledem na most. Zbyde čas pobýt i na dětském hřišti, takže je spokojeno celé osazenstvo zájezdu 😀.

Centrum Lisabonu

Byl to únavný den, ale stál zato a děti ho zvládly na jedničku. V závěru dne ještě přelétáme na Terceiru, kde dosedáme kolem půlnoci a protože máme rezervovaný hotel poblíž letiště (cca 1 km), dojdeme tam pěšky. To už tedy byla tragikomická výprava čtyř ploužících se zombie vlekoucích kufry, z nichž jeden se ještě stihl cestou několikrát přes kufr přerazit a hodit tlamu 😀.

Neděle, 1. 7. 2018

Něco málo dospáváme, ulovíme něco k snědku v blízkém minimarketu a pak vyrážíme zpět na letiště. Tentokrát využíváme shuttle poskytnutý „hotelem‟. Když ale vidíme, že se k autu belhá postarší pan majitel, který navíc nahlas heká bolestí, říkáme si, jestli nám to stojí zato. Ale zvládl to 😀.

Přelétáme rovnou na Sao Jorge, kde naše dovolená může konečně řádně začít. Let byl krátký (půl hodiny), zato poměrně neklidný. Jak už víme, na Azorech může být počasí nevyzpytatelné, jsou ovšem chvíle, kdy se to obzvlášť nehodí 😀. Potlesk za přistání nebývá na linkových letech běžný, ale kapitán jej měl v tomto případě asi fakt zasloužený.

Máme objednaný domeček na opačné straně ostrova, než je letiště, takže vyzvedneme auto, zajedeme nakoupit vše potřebné na dva dny, které tu máme strávit, a hurá zabydlet se. Než dojedeme, kam potřebujeme, trochu kufrujeme. Domeček se nachází v jedné z faja, kterými je ostrov pověstný (sesunutá část svahu do moře, kterou lidi postupně osídlili). Je to ovšem tak zapomenutý kraj světa, že ho ani navigace nezná.

Faja da Sao Joao

To naše bloudění má ovšem nečekaný bonus. V jedné vesnici narazíme přímo na místní atrakci v podobě honění býka po ulici. Místní nebojácní hoši se snaží býka vydráždit a pak před ním utíkají na zídky a ploty okolních domů.

Nahánění býka na východě Sao Jorge

V mnoha případech to jistě končívá zraněním (člověka, nikoliv zvířete, na tom si tu, oproti španělské corridě, zakládají). Co jsme ale my měli možnost shlédnout, proběhlo to celkem mírumilovně. I tak to ovšem byla zajímavá podívaná, a když se býk řítil k zídce, kde jsme stáli my, přestože to bylo v bezpečné vzdálenosti, měla jsem poněkud nahnáno 😀.

Když konečně dobloudíme do správného místa, kde máme přečkat další dvě noci, jsme okouzleni tím, jak je zastrčené a malebné. Casa Tia Maricas je roztomilý a útulný domek na skutečně nevšedním místě, které nám okamžitě přiroste k srdci.

Ubytování v Casa Tia Maricas na Faja da Sao Joao

Pondělí, 2. 7. 2018

Dnešek je přesně ve znamení azorského proměnlivého počasí. Střídá se oblačno, kdy je zima i v mikině, a místy i mrholí, se sluníčkem a teplem evokujícím skutečné léto 😀. Pořád ale máme štěstí. Nejen že jsme nezmokli, ale taky byla dost slušná viditelnost, abychom se mohli kochat výhledy na všech vyhlídkách, na které jsme přijeli. Ještě navíc můžeme vidět i sousední ostrov Pico, který dokonce občas odhalí i vrchol stejnojmenné hory, který je zároveň nejvyšším vrcholem souostroví.

Jižní pobřeží Sao Jorge s výhledem na ostrov Pico

V rámci naší tour ostrovem vidíme z výšky Faju dos Vimes, Faju dos Cubres a Faju da Caldeira de Santo Cristo na jižním pobřeží, na severním pobřeží pak Faju do Ouvidor. Do mnohých z nich vede i poměrně slušná, byť příkrá a fest klikatá, asfaltka, takže sjíždíme až dolů a většinu poznáváme i z blízka. Nemůžeme se rozhodnout, která z nich je nejpěknější. Ve skutečnosti je to tak, že na každé vyhlídce nad fajou nám padá brada nad tou scenérií.

Fajy na jižním pobřeží

Odpoledne pak zajedeme do parku Sete Fontes, kde couráme po upravených pěšinkách mezi zástupci místní flóry. Cesta do parku, který leží v severozápadním výběžku, vede přes celý ostrov. Možná i díky tomu jsme v parku skoro jediní.

Lesopark Sete Fontes

Také okukujeme daňky, kteří na oplátku zvědavě okukují nás. Kromě krásných rostlin fotíme i další zvířata. Některá se k nám docela mají a čekají něco dobrého k jídlu.

Fauna v parku Sete Fontes

Součástí parku je také (dětské) hřiště, kde provedeme nezbytnou zastávku a vyzkoušíme posilovací stroje pod širým nebem. Ano, každý z těch asi deseti…, kdo nemá děti, nepochopí 😀.

Ještě než dojdeme zpátky k autu, překvapí nás stádo krav, které se cestou uprostřed parku vrací na noc domů. Některé z krav mají tak naditá vemena, že se divíme, jak vůbec dokážou chodit, neřku-li běžet. Aha, tak tady je počátek toho skvělého sýra, který se tady na ostrově vyrábí!

Návrat z pastvy

Večer se ještě projdeme „naší‟ fajou, je to skutečně bohem zapomenutý, o to však kouzelnější, kraj. Život tu sestává z kostela, jedné taverny a přístavu tak pro jednu loďku. Nádhera! 😀 Den končíme večeří z grilu, který je součástí dvorku náležejícího k našemu domečku. Co víc si přát. Snad jen, na doplnění té idyly, dnes jsme potkali jen pramálo turistů, většinu míst jsme pak měli jen sami pro sebe.

Západ slunce ve vesničce Faja da Sao Joao

Úterý, 3. 7. 2018

Ještě než se s ostrovem rozloučíme, máme čas stihnout některé z dalších zajímavostí. Začínáme prohlídkou sýrárny Finisterra, která je jednou ze tří sýráren na Sao Jorge, kde se vyrábí místní skvělý sýr. Nejedná se o žádnou organizovanou exkurzi, prostě přijdeme, zazvoníme, zakoupíme si hygienické jednorázové pláště včetně návleků, slušivé čapky a masky přes ústa. Komicky v tom vypadáme všichni, ale když vidím děti, neudržím se smíchy. A můžeme vyrazit.

Provoz je malý a obejdeme ho za chvilku. Vidíme tanky, kde se za stálého míchání mléko ohřívá na požadovanou teplotu, dále místnost, ve které stojí ve formách a nakonec obrovskou chladírnu, kde v regálech až ke stropu zraje množství žluťoučkých dvanáctikilových bochníků. Aha, tady se cesta mléka k sýru uzavírá! 😀 Na závěr kupujeme jak čerstvou variantu místního sýra, tak tu uleželou po dobu 1,5 roku – obě totiž chutnají výtečně.

Sýrárna Finisterra

Následně pokračujeme až na nejvýchodnější cíp ostrova, do místa zvaného Topo. Je tam maják, výhled na ostrůvek nedaleko od pobřeží a pěkný přírodní bazén u břehu moře. Bohužel počasí stále nepřeje jakýmkoliv vodním radovánkám, takže jen smutně koukáme. Nicméně to bereme tak, že máme na počasí štěstí.

Topo - východní cíp ostrova

Ranní oblačnost se roztrhala, je slunečno, jen sem tam mráček, chtěli bychom tedy vyjet na nejvyšší bod ostrova, odkud je slibován pěkný výhled na ostrov z nadhledu. Jenže počasí se tu, jak už víme, mění dost rychle. Takže než stihneme přejet ke kýženému místu, vrchol už je v mracích a tak operativně měníme plán.

Sjíždíme znovu na pobřeží a kocháme se výhledem na další faju – Faja das Almas. Není zrovna uváděná mezi místní top pětkou, ale i tak ji shledáváme kouzelnou. Před cestou na letiště ještě projíždíme „hlavním městem‟ Velas, ale neupoutá nás nic, kvůli čemu bychom se tu měli zastavovat.

Faja das Almas a hlavní město Velas

Na letišti vracíme auto a směřujeme do miniaturní odletové a zároveň příletové haly. Naše letadlo je ještě menší typ než při letu sem, naštěstí povětrnostní podmínky jsou příznivější, takže po nějakých dvaceti minutách hladce přistáváme na Terceiře.

Vyzvedáváme další přibližovadlo, obstaráváme nákup a naši pouť pro dnešek končíme v Casa da Vinha. Skutečnost předčila fotky, na základě kterých byl proveden výběr našeho zdejšího stanoviště. Dům je prostorný a překrásný, na rozlehlém pozemku, jehož součástí je mj. vinice, a disponuje i terasami s výhledem na moře. Ve srovnání s předchozí destinací je ovšem na první pohled jasné, že tady to bude o dost civilizovanější.

Ubytování v Casa da Vinha

Středa, 4. 7. 2018

Dnes je konečně možnost udělat si odpočinkový den, čehož využíváme v maximální míře 😀. Povalujeme se buď „doma‟ nebo na pidi plážičce, která se nachází jen pár minut pěšky. Děti dokonce vyzkoušely vodu. Teplota prý nebyla optimální, nicméně se ráchaly statečně.

Večer je přece jen o něco akčnější. V nedalekém Santa Cruz se koná Touradas a Corda, nám již známé dráždění býka na ulici. Tentokrát je to ještě o něco lepší podívaná, také máme lepší místa a přehled. Je to také daleko masovější akce než ta, kterou jsme měli možnost náhodou shlédnout na Sao Jorge.

Zábava Touradas a Corda v Santa Cruz

Jeden z místních mi dokonce nabízel, že mohu s dětmi sledovat řádění býka z jeho domu v centru dění, abychom byli v bezpečí. S díky jsem odmítla, bylo mi to žinantní. Dění jsme tedy sledovali z opuštěné zahrádky, v bezpečí zpoza kamenné zídky.

Onen dobroděj se vzápětí ukázal být jedním z hlavních provokatérů, když srdnatě mával býkovi dekou před čumákem. A nakonec došlo i na krev. Někdo z přihlížejících se při záchranném skoku přes zídku, aby unikl před pádícím býkem, asi zranil a přijela ho ošetřit sanitka 😯.

Čtvrtek, 5. 7. 2018

Dopolední počasí je jako malované a tak se vydáváme na zdejší nej vyhlídku Serra do Cume. Pohled, který skýtá, je skutečně pěkný. Přes pravidelně narýsovaná políčka táhnoucí se pod námi až na sopečné vrcholky v dáli. Z informační cedule se dovídáme, že to, co pod sebou vidíme, tedy plochu, kterou zaujímají políčka kam až oko dohlédne, je sopečná kaldera. A to přímo nejširší na celých Azorech, v průměru má 7 km.

Serra do Cume

Dále pokračujeme k Furnas do Enxofre, kde procházíme okruh kolem fumarol s vývěry sirných plynů ze země. Ve srovnání s tím, co jsme loni viděli na Sao Migueli, je to ovšem vcelku chabé.

Furnas do Enxofre

Pak opět náhodou natrefíme na nám již důvěrně známou atrakci s býky. V tomto období jimi ostrov doslova žije. Tentokrát jde o malou, takřka soukromou akci. Nekoná se ani ve vesnici, jen ve výběhu za polem. Zdá se, že takto se tu připravují mladí býčci na své budoucí minuty slávy v ulicích měst. Ve výběhu pobíhají mládenci (opět ovšem s možností v případě nouze se před býkem uklidit pryč), mezi které je vpuštěn vždy jeden býček, spíše odrostlé tele, který má předvést co umí.

Trénink Touradas a Corda

Některé jedince tato hra zatím příliš nezajímá a koukají jen, aby se co nejdříve mohli vrátit za vrata mezi stádo. Další se již projevují bojovně a nejednou měl mladík namále a stačil kousek, aby mu býček rohem natrhl gatě 😀. Znovu konstatujeme, že i v tomto podání to pro nás byla zajímavá podívaná.

Přichází hlad a tak hledáme vhodné místo na grilování. Maso i veškeré potřebné propriety máme s sebou. Z ostrova Sao Miguel už známe upravená odpočívadla s grily, leckdy i se zavedenou vodou, která navíc bývají v místech s pěknými výhledy. Příhodné místo nacházíme u Lagoa das Patas. Jezero samo o sobě není nic extra, navíc je téměř vyschlé, ale místo na piknik kolem je fajn.

Pinkik u Lagoa das Patas

Grily a lavice se stoly jsou rozeseté v lese a je tu dokonce dětské hřiště. Naše děti ovšem daleko víc baví honit místní kachny. Ty to neodradí a když zasedneme ke stolu k jídlu, neohroženě se přibatolí a loudí. Přestože se počasí mezitím změnilo, ochladilo se a přímo nad hladinou zbytku jezera se vznášejí cáry mraků, čas tu ubíhá hrozně rychle. Ani nám to nepřišlo a zjistili jsme, že jsme tam vydrželi do večera.

Pátek, 6. 7. 2018

Vypadá to, že nás čeká opět krásný den. Rozhodneme se tedy seznámit s hlavním městem ostrova, Angra do Heroismo. Město je na seznamu UNESCO a je opravdu krásné. Je vybudované kolem zátoky s přístavem a městskou pláží a křižují ho malebné uličky. Na závěr procházky centrem kupujeme dětem suvenýry, o něž škemrají od doby, co jsme přiletěli, tak snad už bude klid 😀.

Hlavní město, Angra do Heroismo

Pokračujeme na horu Monte Brasil, která utváří poloostrov v moři proti Angře a skýtá výhled na město z ptačí perspektivy. Mimo to nabízí také dětské hřiště s extra dlouhou skluzavkou a něco jako minizoo. Z exemplářů v klecích je nejzajímavější papoušek ara.

Monte Brasil

Zkoušíme vyjet i na nejvyšší horu ostrova Santa Barbara, ale přes samotný vrcholek se převalují mraky a tudíž není nic moc vidět. Jsme už ale stejně zmlsaní výhledy ze Sao Jorge a těm ty místní nemůžou zdaleka konkurovat.

Mineme pak pár dalších vyhlídek na západním pobřeží ostrova, ale ani tam nás nic příliš neuchvátí. Na jednom místě ale potkáváme rybáře, který chytá ryby nad srázem a jde mu to neskutečně rychle. V podstatě hned, co hodí do vody udičku s návnadou, vytahuje ven rybu. Pak že je rybaření taková klidná záliba jen pro trpělivé.

Západní pobřeží a svérázný rybolov

Vracíme se podél severního pobřeží. Míjíme vesnici Biscoitos s přírodními bazény mezi lávovými kameny. Vypadá to pěkně, ale do vody se odvažuje jen pár nejotužilejších. Po zhodnocení situace pokračujeme dál až do našeho domečku, kde matka rodu nachystá večeři, zatímco ostatní vyrazí na nedalekou plážičku 😀. I na koupání zase došlo.

Severní pobřeží a lávové bazénky

Po večeři se u nás zastaví pan majitel a informuje nás, že v moři se aktuálně vyskytují jedovaté ryby a medůzy a že si tedy máme na ně dávat pozor. No pravda, o jakýchsi medůzách děti mluvily, že je viděly. Naštěstí se to obešlo bez ztráty kytičky.

Využíváme situace a vyptáváme se na to zarážející sucho, vyschlá jezera a koryta řek, která při cestách po ostrově překvapivě vídáme. Dovídáme se, že letos je divný rok, od dubna tu prý pořádně nepršelo. A my dosud mysleli, že jen máme děsnou kliku na počasí, že tu naše pláštěnky zůstávají stále na dně kufru. Pan majitel nám kromě informací donesl i domácí marmelády z vlastní produkce, je to sympaťák 😀.

Sobota, 7. 7. 2018

Ráno opět slibuje krásný teplý den a my ho začínáme procházkou ve stínu zahrady Jardim Duque da Terceira v centru Angry. Zahrada je pěkně uspořádáná a zahrnuje spoustu květin a stromů ze všech částí světa. Dále altánky, hřiště a dokonce jezírko s množstvím žabek, posedávajících na leknínových listech. Zahrada má několik pater a dá se jí vystoupat až na vyhlídku nad Angrou, takže máme možnost vidět město z druhé strany než včera.

Zahrada Jardim Duque da Terceira

Poté zakotvíme v Quinta do Acores na něco k snědku. Je to takový místní fastfood s vlastní výrobnou zmrzliny a prodejnou vlastních potravin. Veškeré suroviny jsou z místních zdrojů a jejich čokoládová zmrzlina je naprosto bezkonkurenční!

S plnými žaludky vyrážíme do jeskyně Algar do Carvao. Jedná se o jeskyni vzniklou v bývalém sopečném komíně a z hlediska zpřístupnění turistům se jedná o světový unikát. Do jeskyně je přístup zboku vybetonovaným tunelem, takže když do ní vstoupíme, nad sebou vidíme oblohu otvorem kráteru. Cesta nás pak vede dolů do hloubky bezmála sto metrů, kde se na dně nachází jezírko vzniklé průsakem dešťové vody. Ve stěně jeskyně je vidět cesta, kudy se láva před 2 tisíci lety drala ven. Návštěvu hodnotíme jako zajímavý zážitek.

Jeskyně Algar do Carvao

Pak se ještě zastavujeme na vyhlídce nad městem Praia da Vitoria. Pod námi je vidět oblouk zátoky s pěknou, zřejmě uměle vytvořenou pláží, přístavem a městem, které je po Angře druhé největší na ostrově. Dojem ale bohužel kazí jakési továrny při pobřeží. Ještě se vydáváme k majáku na Ponta das Contendas. A víc už toho tady nestihneme.

Město Praia da Vitoria a maják Ponta das Contendas

Po návratu do domečku je ale pan majitel tak ochotný, že nám ukazuje vinný sklípek pod domem a dokonce nám dává ochutnat z vlastní produkce. Koštujeme likérové víno a pak pálenku s přídavkem skořice, oboje chutná výborně. Navrch dostáváme spoustu informací o tom, jakým způsobem rodina víno vyrábí, a také obecně o Azorech, lidech, jazyku… Člověk má pak o to větší chuť se sem ještě někdy vrátit.

Terceira