Jsme milovníci příběhů Agathy Christie o detektivovi Herculovi Poirotovi. A ze všech máme nejraději „Smrt na Nilu‟. Plavba po Nilu a návštěva chrámů v jeho okolí je tedy hlavním cílem naší podzimní dovolené. Doufáme, že počasí v údolí Nilu bude snad snesitelné.
Sfinga s Velkou pyramidou v Gíze
Jelikož cestovat přímo do Káhiry nebo Asuánu linkovým letem je docela drahé, volíme raději zájezd s cestovkou do Hurghady charterem. Součástí zájezdu je i plavba s průvodcem. Počáteční část před plavbou budeme trávit u moře, kde bychom se také rádi potápěli.
Odlétáme těsně po půlnoci, takže sraz na letišti je už 5. 11. Ve frontě na pokyny u přepážky CK to vypadá, že jsme jediní, kdo necestuje v rámci skupiny „Hujerovi‟ – všechno se to kolem nás zdraví, objímá a líbá. Doufám, že tohle všechno cestuje do jiného hotelu, protože na dovolené bych ocenila hlavně klid 🤨.
U check-inu v letištní hale to poněkud vázne, na vině je pro změnu skupina surfařů, kteří mají problém s odbavením svých prken. Když na nás konečně přijde řada, „vyhráváme‟ skvělá místa v letadle – 4B a 4F. Tak aspoň, že je to stejná řada, ne?! Zbožňuju chartery! Naštěstí se nám při nástupu do letadla podaří vyhandlovat místa tak, že sedíme vedle sebe aspoň přes uličku.
Přílet do Hurghady
Letadlo je pravděpodobně staršího data výroby, protože podivně vrčí, a to dost nahlas, zvláště po startu a před přistáním. Cestu nám zpestřují dámy středního věku sedící za námi, zřejmě příslušnice skupiny „Hujerovi‟, které po celý let nezavřou zobák. Dotyčné si navíc krátily na Ruzyni dlouhou chvíli popíjením, takže jejich konverzace je vskutku hodnotná. Poznámka na okraj: ještě před odletem jsem na letišti zaznamenala, jak se jedna z nich urputně snaží nastoupit na přibližovací jezdící pás v opačném směru a ono to nejde a nejde…
Po přistání v Hurghadě a vyřízení nezbytných formalit jsme byli nasměrováni k autobusu do našeho hotelu. Teprve teď se dovídáme, do jakého hotelu jedeme - Tia Heights Makadi Bay, CK ubytovává prostě tam, kde je volná kapacita. Už při objednávání zájezdu jsme si ale připlatili za hotel lepší kategorie a all-inclusive, máme už totiž s tímto regionem své zkušenosti 😅.
V autobuse to ovšem vypadá jako na zájezdu klubu důchodců, v tomto období zřejmě do těchto končin cestují zejména starší ročníky. Ale aspoň jsme se zbavili surfařů a Hujerových 😀. Navíc nikdo z důchodců, kteří s námi vystoupili u našeho hotelu, nepokračuje za pár dní na stejný poznávací program jako my, takže OK.
Hotel Tia Heights Makadi Bay
Na první pohled musíme přiznat, že jsme tedy od pětihvězdy čekali víc. Tak nevím, možná jsme už jen moc zhýčkaní 🤔. Ani jídlo a pití v rámci programu all-inclusive nás ale zatím moc nepřesvědčilo o tom, že jde o hotel lepší kategorie. Navíc to je opravdové monstrum v rozlehlém areálu, které bychom si dobrovolně na svůj pobyt nikdy nevybrali. Hotel se nachází v zálivu Makadi, tedy zcela mimo vlastní Hurghadu a vůbec jakoukoliv civilizaci, což má sice tu výhodu, že jsme ušetřeni vřavy města, na druhou stranu tu ale totálně chcípl pes.
Večerní pohled na hotel
Dospáváme po nočním cestování, večer se pak jdeme projít kolem pláže. Zdá se nám, že všechny okolní hotely vypadají lépe než ten náš 🙁. Po návratu zjišťujeme, že zábava je v plném proudu, Rusové všech věkových kategorií se vlní do rytmu (i mimo něj) profláklých vypalovaček v podání místního interpreta – děs! 🫣 Vedle zase probíhá vystoupení břišní tanečnice. To je sice o něco lepší podívaná, stejně ale organizované veselí není nic pro nás, takže záhy společnost opouštíme.
Den trávíme válením se u hotelového bazénu. Bohužel jsme na pláž totiž dorazili už tak pozdě, že všechna lehátka byla obsazena. Jak to tady asi vypadá v sezóně?? Šnorchlujeme u útesu, který je prakticky hned u pláže, a jsou tu k vidění mj. perutýni a dokonce i dvě trnuchy.
Pláž a zátoka Makadi Bay
Den si zpestřujeme návštěvou Hurghady. Vyrážíme tam večer, protože v tu dobu to tam prý nejvíc žije. Ten „život‟ spočívá v tom, že na každém kroku nás majitel láká do svého krámku, navíc jak jinak než rusky. Střídají se tu suvenýry jako sádrové pyramidy, skarabové, sošky nejrůznějších egyptských bohů s tričky, oblečky na břišní tance a vodními dýmkami. A tak pořád dokola. Nic pro nás.
Hlavním účelem naší výpravy do centra Hurghady byla ale naděje, že zde seženeme nabíječku na baterku do foťáku, kterou se Lukášovi podařilo zapomenout doma. Už jsme z toho docela zoufalí, v místě jsme obešli všechny (= dva) obchody s fotografickými potřebami, ale bez úspěchu. Už jsme se skoro smířili s myšlenkou, že chceme-li mít nějaké fotky z dovolené, budeme zde muset zakoupit nový fotoaparát.
Hotelový autobus nás však v Hurghadě vyklopil před obchodem podnikavce, který se tvářil, že dokáže sehnat prakticky všechno. Tak jsme se rozhodli ho prověřit 🧐. Za pár minut byl zpět i s nabíječkou! Sice to je pochybný „univerzální‟ typ čínské výroby, který na první pohled nevzbuzuje důvěru, lepší možnost ovšem nemáme. Lukáš byl za to tak rád, že o cenu ani nesmlouval 🤐. Zdá se, že ta věc opravdu funguje, tak hlavně aby jí to vydrželo 🤞🏻.
Jinak na nás Hurghada sama o sobě příliš nezapůsobila. Noční život v centru města se odehrává v podstatě jen na jediné ulici, byť nekonečně dlouhé, ale jakmile jsme zabočili do postranní uličky (bláhově jsme si mysleli, že tam třeba najdeme ten skutečný domorodý život), ocitli jsme se na tmavém smrdutém staveništi, kde jsme netoužili po ničem jiném než se opět co nejrychleji a ve zdraví vrátit do civilizace. Nakonec vůbec nelitujeme, že nás neubytovali v hotelu přímo v Hurghadě.
Dnešek je ve znamení potápění. Vyrážíme na dva ponory z potápěčské základny, kterou jsme si vyhlídli už v den příjezdu. Vyhodnotili jsme ji jako nejlepší vzhledem k tomu, že je v okolí jediná, kde neobsluhují místní chlapci, ale na první pohled Evropani. K těm máme, pokud jde o vlastní zdraví či přímo život, poněkud větší důvěru.
Dopolední ponor podnikáme ze břehu a vzhledem k tomu, že jsme oba co do počtu ponorů zatím nezkušení, na začátku proběhne zkouška některých dovedností, která mě už dopředu vystresuje 🫨. Naštěstí ale vše proběhne v pořádku a vrháme se do hlubin. Ponor nebyl v extra zajímavém prostředí, poměrně dlouho se táhlo písečné dno, ale měli jsme štěstí na murény, jednu dokonce s mláďaty, mořského koníka a v závěru dokonce na chobotnici.
Přístav Makadi Bay
Odpolední ponor probíhá ze člunu a celkově byl zajímavější, celou dobu jsme plavali nad korálovou zahradou. Z ryb stojí za zmínku hejna barakud, to nejlepší nás ale čekalo v závěru, kdy jsme narazili na ladně plavající nádhernou velkou želvu. Pokud jde o naše divemastery, nepomohli jsme si, protože v obou případech to byli místní hoši, ten první navíc s tragickou angličtinou, no ale přežili jsme ve zdraví… 😮💨
Den trávíme procházkou po pobřeží a válením se na lehátku u bazénu (na pláži opět nebylo nic volného). Takže nic moc interesantního 🫤.
Vstáváme brzo, abychom udělali pár fotek za ranního sluníčka. Zjišťujeme, že již v půl sedmé jsou na pláži jedinci, kteří si tam přišli obsadit lehátko. Myslela jsem, že tyto praktiky z dob zájezdů do Bibione jsou dávno pryč, ale evidentně ne 🙄.
Východ slunce
Pak se vyrážíme zase potápět. Od delegáta jsme si zakoupili potápění s česky či slovensky mluvícím instruktorem, které vychází překvapivě o dost levněji než náš předvčerejší zážitek. Výlet začíná půlhodinovým zpožděním autobusu, který nás vyzvedává v hotelu, ale to nás už nemůže vyvést z míry, jsme přece v Egyptě 😀.
Cesta na základnu probíhá za hlasitého doprovodu arabského popíku linoucího se z rádia, okamžitě si vzpomenu na reklamu na Kitkat, kterou před časem dávali v televizi 😀. Základna je na opačné straně Hurghady než bydlíme, tedy dost daleko, ale za ty prachy se nám to vyplatí. Cestou míjíme samá staveniště, mezi něž jsou napasovány už obývané hotely, i cesta sama místy přechází ve staveniště. Začínáme si čím dál víc vážit hotelu, ve kterém jsme ubytovaní 😀.
Na základně potkáváme našeho instruktora slovenské národnosti, který je ovšem zrovna indisponován, takže nás obratem přehrává na anglicky mluvící instruktorku. Asi mu za tu dobu, co tu žije, už přešly do krve egyptské manýry 😬. Dostáváme výstroj, která je znatelně „unavenější‟ než ta předevčírem, začínáme chápat tu lepší cenu…
Na ponory vyrážíme lodí, což mě příliš neblaží, poměrně dost to houpe. Jsem ráda, když už jsme na místě a můžu skočit do klidné vody. Ponor si ale moc neužívám, jednak se mi nestačil usadit žaludek, jednak plaveme v poměrně silném proudu, takže veškerou energii vydávám na to, abych se pohybovala pokud možno aspoň zčásti koordinovaně a na koukání po rybičkách už mi moc sil nezbývá 😥.
Rozhodla jsem se, že na druhý ponor už nepůjdu. Ten je po obědě a představa, že by mě pod vodou přepadlo zvracení a jak bych to pak asi vydýchávala (v tomto případě doslova 🤮), mě nečiní natolik šťastnou, abych to riskovala. Lukáš se z ponoru vrací s tím, že tentokrát už to bylo v pohodě, bez proudů, ale žádné mimořádné živočichy nespatřil. Vrcholný zážitek v podobě želvy, kterou jsme viděli předevčírem, prostě jen tak něco nepřekoná.
Na zpáteční cestě si na lodi ještě trochu zašprýmujeme. Jeden z instruktorů místního původu zuřivě hledal svoji automatiku. Došlo mi, že omylem skončila v bedně s mými věcmi, trochu jsme to s Lukášem popletli. Neřeknu ale nic a když zoufalec odejde hledat jinam, briskně automatiky přehodíme 🤫.
Dotyčný se vrací s tím, že samozřejmě nic nenašel a zbývá mu poslední možnost – prohledat bedny s věcmi všech účastníků. U mojí se zarazí – moje automatika je totiž podobná 😇. Jaké je ale jeho překvapení, když jeho pomocník následně nachází jeho automatiku v univerzální bedně, kterou sám předtím dvakrát prohledával 😀. Malá odplata za ty nehorázné kecy, kterými nás tam celou dobu krmil…
Asi jsem ale neměla být škodolibá, večer se mi totiž vrací houpání lodi a houpe se to se mnou když jdu, když sedím a dokonce i když ležím 😵💫. Doufám, že se z toho vyspím a loď na Nilu, kde máme od zítra nocovat, se ani nehne, jinak asi zbytek dovolené probliju.
Časně ráno opouštíme náš hotel na pobřeží a vydáváme se autobusem do Asuánu. Naše plavba po Nilu totiž bude probíhat od jihu k severu – od Asuánu do Luxoru. Autobus už je plný Čechů, se kterými teď tedy budeme tvořit skupinu, a máme docela zábavnou průvodkyni – s cizokrajně znějícím jménem, silným moravským přízvukem a účesem àla Kleopatra (už sem asi jezdí dlouho) 😀.
Průvodkyně a cesta úrodnou krajinou kolem Nilu
Čeští spolucestující se opravdu nezapřou, jedni vytahují studené kafe v PET láhvi dovezené z ČR, druzí dokonce řízek s chlebem – zásoby ještě z domova! Snad tuhle organizovanou část ve zdraví (myšleno psychickém) přežijeme 🤞🏻.
Cesta na jih z Luxoru do Asuánu
Po příjezdu do Asuánu navštěvujeme chrám Philae. Je už pozdě odpoledne, slunce nízko nad obzorem, takže fotografů ráj 🤩. Je tu ale znatelně tepleji než na pobřeží. Průvodkyně vypráví poutavě bez zabíhání do zbytečných detailů a chrám je skutečně působivý. Navíc je zajímavý i tím, že je na ostrůvku a cesta k němu tedy vede jen na loďce. Cestu loďkou využívá prodavač rozličných cetek a nutí nám své zboží s vědomím, že nemáme kam utéct 🤑.
Chrám Philae na ostrůvku
Z chrámu se vracíme do města Asuán, kde kotví naše loď. CK ji deklaruje jako čtyřhvězdičkovou, recepce se pyšní vyvěšenou cedulí dokonce s pěti hvězdami, ale vybavení lodi působí celkově dost omšele.
Horní část přehrady Asuán a kotvište lodí pod přehradou
Průvodkyně nás nabádá, ať hned nahlásíme případné závady na pokoji, záhy tak činíme – nesvítí dvě světla a nefunguje televize 😐. Jak se ale zdá, co do nahlášených závad na tom nejsme zdaleka nejhůř. Navíc máme pokoj s balkónem, kterých je na lodi, jak později zjišťujeme, minimum 😀.
Náš pokoj na lodi
Pobyt na lodi je s plnou penzí, začínáme večeří, která je servírovaná. Jako dezert se podává zmrzlina – odpornější jsem snad nikdy nejedla 😖. Jeden kopeček připomíná chutí mrkev, druhý nechutná nijak. Taky s čistotou prostředí si tu moc hlavu nelámou, vyfasovala jsem místo u stolu, kde je na ubruse několik pěkně vyvedených zaschlých fleků od předchozích strávníků.
Loď na noc vyplouvá, ale je to docela kolos a Nil je klidná řeka, takže se to naštěstí ani nehne.
Ráno se už probouzíme v městečku Kom Ombo, kde máme ještě před snídaní na programu prohlídku dalšího chrámu. Ten je v podstatně horším stavu než ten včerejší. Průvodkyně ovšem vykládá dál poutavě o vztazích mezi panovníky a bohy a dokonce už začínáme rozeznávat i některé hieroglyfy 🤓.
Chrám Kom Ombo
Po snídani odplouváme. U snídaně se ještě zastavím. Byl to klasický bufet, ale jídelna je pro tolik lidí poměrně malá, takže to byla fakt masovka. U stolu sedíme s jedním párem a rodinkou. Pár je buďto strašně chytrý a všechno zná nebo se naopak všemu diví, každopádně je na můj vkus velmi hovorný 😵. Rodinka sice mlčí, ale otec rodiny, který sedí zrovna vedle mě, u snídaně v jednom kuse popotahuje a tahá to až z paty, což je přesně to, co k jídlu potřebuji 🥴. Tak aspoň že vyměnili ubrus 😀.
Plavba z Kom Ombo do Edfu
Po snídani se nám při návratu do pokoje stává nepříjemnost, když jedna část klíče zůstává v zámku, zatímco druhá Lukášovi v ruce. Hotelová služba nás překvapivě rychle přichází zachránit, za nový klíč však požaduje určitý obnos (ostatně jako za cokoliv tady). Lukáš je však natolik asertivní, že je odkazuje do patřičných mezí 😎.
Po poledni připlouváme do Edfu. Na lodi je během plavby velmi příjemně, pofukuje vlahý větřík, zato v Edfu je to po opuštění lodi docela pecka. Když je tu teď takový hic, to tu musí být v srpnu asi na chcípnutí 🥵. Chrám v Edfu je největším a nejzachovalejším ptolemaiovským chrámem v Egyptě a rozhodně stojí za vidění. Zachoval se tak proto, že celé věky byl z větší části pod nánosy písku. Seznamujeme se tu s dalšími božstvy a pomalu v tom začínáme mít zmatek 🤯.
Chrám v Edfu
Před vstupem do chrámu jsou obvyklí trhovci, ale tihle jsou obzvlášť neodbytní. Jeden z nich si vyhlídl Lukáše jako potenciální oběť a byl neskutečně úporný. Nejdřív ho za ruku zatáhl do svého kšeftu, když se Lukášovi podařilo vymanit, následoval ho a za pochodu mu kolem hlavy obmotal jakýsi hadr – ani tak z toho ale žádný obchod nekoukal. Já zatím využila příležitosti a zbaběle prchla 🫥.
Cesta na lodi do Luxoru dál pěkně ubíhá, po obou březích je pořád co k vidění, zejména to, jak tu skutečně žijou místní obyvatelé. Západ slunce přes palmy a siluety minaretů na břehu je taky velmi působivý. Po setmění dokreslují atmosféru rozléhající se hlasy muezzinů zvoucí k modlitbě.
Podvečerní plavba do Luxoru
Večer se koná „galábíja párty‟ – společenský program pořádaný posádkou lodi. Očekává se, že se hosté navléknou do tradičních místních oděvů připomínajících noční košile a budou hrát infantilní hry jako na pionýrském táboře. Nemusíme být za každou cenu u všeho, takže tuto kratochvíli s potěšením vynecháváme a jdeme si raději brzy lehnout, zítra nás čeká náročný den.
Pátek třináctého! Jsem zvědavá, co nás potká 😐.
Raní slunce nad Nilem
Vstáváme brzo, abychom do Údolí králů dorazili ještě předtím než začne pařák. V ceně vstupenky máme vstupy do tří hrobek dle výběru. Asi vypadáme jako největší nadšenci z celé skupiny, protože průvodkyně nám sama od sebe věnuje svoji vstupenku, navštěvujeme tedy ještě o hrobku navíc 😊.
Cesta z Luxoru do Údolí králů
Vybíráme si hrobku Haremheba, Siptahovu hrobku, hrobku Ramesse III. a Ramesse IV. – první a poslední jmenovaná byly nejzajímavější. Škoda že se tu nesmí fotit. Údolí králů opouštíme kolem osmé a to už tu začíná být opravdu dost teploučko 🥵. V hrobkách je ovšem nedýchatelno i takhle po ránu.
Dalším bodem programu je návštěva alabastrové dílny. Pokud jde o mne, tuto část bych klidně oželela.
Chrám královny Hatšepsut
Dále navštěvujeme chrám královny Hatšepsut. Z dálky zvenku je to impozantní stavba, při bližším zkoumání ovšem nenabízí nic mimořádného. Stejně jako Memnonovy kolosy, u kterých děláme zastávku vzápětí.
Memnonovy kolosy
Když už jsme tady, chceme vidět co nejvíc, takže se odpoledne fakultativně vydáváme na prohlídku Ramessea, čili zádušního chrámu Ramesse II. a návazně chrámu Medinit Habu, což je zádušní chrám Ramesse III., který se nechal svým předchůdcem inspirovat, svůj zádušní chrám pojal ovšem ještě velkolepěji.
Zádušní chrám Ramesse II.
Protože je to mimo hlavní prohlídkové okruhy, jsou tato místa v podstatě bez turistů. Dalším bonusem je, že se kolem nich nezdržují neodbytní trhovci. Obě místa jsou ale rozhodně zajímavá. V Medinit Habu jsou mj. zachovalé některé reliéfy ještě v barvě a celkově se mi obě místa líbila více než slavný Hatšepsutin chrám.
Zádušní chrámy Ramesse II. a III.
Po setmění navštěvujeme chrám v Luxoru, který je velmi působivě nasvícený, a to včetně aleje sfing k němu vedoucí. Za celý den jsme se zase dověděli mnoho zajímavého o příbuzenských vztazích panovníků a také výklad smyslu nejzajímavějších reliéfů, ale bohužel informací je tolik, že jen málokterá utkví.
Chrám v Luxoru a Alej sfing
Pozdě večer se opět fakultativně vydáváme na projížďku drožkou nočním Luxorem. Trasa vede přes honosné čtvrti ale i přes ty chudinské. Do některých míst bych dobrovolně nezašla ani přes den, ale z bezpečí kočáru je to poutavá podívaná 😀.
Drožky v Luxoru (za dne)
Pokračuje se posezením v kavárně u vodní dýmky, jenže to už jsme nuceni vynechat – Lukášovi není dobře od žaludku a tak se vracíme předčasně na loď. Nepřičítám to smolnému datu, podobné potíže se tady mohou přihodit raz dva 🤢. Snad se z toho do zítra vyspí, aby byl časně ráno svěží na let balónem, který jsme si taky zaplatili navíc.
Lukáš se ráno probouzí s teplotou, přesto na let balónem vyrážíme. A je to úžasný zážitek! Ze vzduchu vidíme všechny památky západního břehu, které jsme navštívili včera, kromě Údolí králů. To je za kopcem a nás vítr žene na opačnou stranu.
Východ slunce a políčka z balónu
To ale vůbec nevadí, máme zase pod sebou políčka v úrodné části kolem Nilu a z výšky vidíme farmáře sjíždějící se na vozících tažených osly na svá pole. Kapitán byl extrémně šikovný a dokonce se mu podařilo přistát na letišti, odkud jsme vzlétli. Některé balóny skončily v poli s kukuřicí 😀.
Chrámy z balónu
Zjišťujeme, že Lukáš rozhodně není jediný ze skupiny, kdo má zdravotní potíže. Terorismus vůči turistům má zřejmě různé podoby a kdo ví co nám ti šmejdi dali do jídla či pití 😤.
Start a let balónů
Poté navštěvujeme chrám v Karnaku (někteří ze zjevných důvodů vynechali 🫤) a zatímco Lukášovi se už udělalo lépe, dopadá nevolnost pomalu na mě. Karnacký chrám je zdejší nejrozsáhlejší chrámový komplex a má jistě spoustu dalších předností, ale já už nejsem ve stavu, kdy bych si prohlídku úplně užila.
Chrám v Karnaku
Odpoledne už je mi dost zle, takže bohužel vzdáváme další výlet, který jsme si koupili u průvodkyně navíc, a sice do Údolí královen a k hrobkám šlechticů, které jsou zdobeny výjevy z běžného života a podle obrázků to vypadá, že jsme o dost přišli 😥.
Západ slunce nad Nilem
Kajuty na lodi už jsme museli opustit, ale do Káhiry odjíždíme až posledním nočním vlakem kolem půlnoci, takže se hroutím aspoň na lehátko na horní palubě. Tentokrát se mi faraón pomstil opravdu se vší parádou - mám určitě teplotu, i když už mám na sobě navlečeno veškeré teplé oblečení včetně bundy, pořád je mi zima (zatímco kolem chodí lidé v šortkách) a když vstanu, je mi na omdlení.
Cestou na nádraží se autobus proplétá davy slavících lidí, protože Egypt právě porazil Alžírsko ve fotbale, auta troubí, lodě rovněž tak, všichni mávají a křičí a já mám pocit, že se mi z toho všeho hluku snad rozskočí hlava. Nejhorší chvíle ale zažívám na nádraží, vlak má tři čtvrtě hodiny zpoždění a na peróně si není ani kam sednout.
Konečně přijíždí náš vlak. I. třídu, lůžkový vagón by si člověk asi představoval jinak 🧐, i průvodkyně je trochu překvapená a opakuje, že toto je nějaký „starší model‟, kterým dosud nejela, ale mně je nakonec úplně jedno kam se svalím a lůžko je až překvapivě pohodlné.
Ráno se cítím podstatně lépe, takže hurá na pyramidy v Gíze. Tady je to ovšem teprve masovka 😳. Kromě davů turistů se tu také v hojné míře vyskytují velbloudáři, a tak snad víc času než koukáním nahoru na pyramidy člověk stráví koukáním pod nohy, aby nešlápl do velbloudího bobku.
Pyramidy v Gíze
Do žádné z velkých pyramid nejdeme, průvodkyně upozorňuje, že příplatek za vstup se za to „nic‟ co je tam k vidění nevyplatí 🫤, ale navštěvujeme aspoň pro představu jednu z malých pyramid královen. K vidění je tam skutečně totální prd. Navíc se tam leze po dosti strmé a kluzké dřevěné plošině v předklonu, je tam hic jako v sauně, prostě klaustrofobiků ráj.
Sfinga
Poté obdivujeme profláklou monumentální sfingu a následuje návštěva papyrového institutu. Originály papyrových svitků s ručními malbami jsou v mnoha případech opravdu krásné, v některých se ale jedná o naprostý kýč zřejmě ve snaze zavděčit se turistům.
Pokračujeme prohlídkou Egyptského muzea v centru Káhiry, kde zaujme především pohřební výbava Tutanchamona nalezená v jeho hrobce v Údolí králů. Ta je včetně takových perliček jako je jeho spodní prádlo či prezervativ 😀 a pak samozřejmě část věnovaná mumiím. Prohlídku zakončujeme u proslulé Tutanchamonovy pohřební masky, která je tedy doslova zlatým hřebem.
Egyptské muzeum
Muzeum je jinak ovšem dost chaotické, u spousty exponátů jsou popisky jen psané ručně na kusu utrženého papíru, a to jen v arabštině, u spousty z nich chybí vůbec. Ještě že máme naši milou průvodkyni, která nás provede tím nejzajímavějším a ukáže, kde co je. I tak jsme ale bohužel mumie zvířat, na které jsem se těšila, vůbec nenašli ☹️.
Je třeba poznamenat, že v Káhiře je podstatně chladněji, ale v šortkách a tričku se dá přes den pořád přežít 😀. Noc trávíme v hotelu v Gíze a tak se ještě před spaním jdeme projít do ruchu velkoměsta. Užíváme si to víc než v Hurghadě, kde člověk na ulici nepotká žádného z místních, který by vyrazil za zábavou, jen turisty a neodbytné prodejce.
Tady jsme vpluli do normálního místního nočního života. Na ulici jsme prakticky jediní „jiní‟, nikdo na nás nevolá a nenutí nám suvenýry. Díky tomu si můžeme atmosféru nočních ulic lemovaných krámky se vším možným, nikoliv však pro turisty, nerušeně vychutnat.
V jednom z nich kupujeme sušené okvětní lístky ibišku na přípravu čaje „karkadé‟, který mi moc chutná. Snad najdu někde na webu recept a podaří se mi ho připravit tak dobrý, jako ho umějí tady 😀. Kupujeme to tak levně, že ani není třeba smlouvat, je vidět, že toto je opravdu ulička, kde nakupují místní a tudíž i s cenami pro ně.
Ráno vyrážíme zpět do Hurghady. Bohužel program našeho zájezdu neumožňuje zůstat v Káhiře déle, někdy bych se sem ale ráda vrátila a poznala atmosféru středu města.
Z Káhiry jedeme nejdříve po dálnici, v okolí Suezu se pak napojujeme na pobřežní komunikaci. Cesta je dost jednotvárná, po jedné straně moře, po druhé vyprahlé hory nebo poušť. Místy ovšem výstavba utěšeně vzkvétá a hotely vyrůstají i na nejnepravděpodobnějších místech. Jedna skupina roste např. na místě, kde je pobřežní komunikace odděluje od pouště s desítkami či snad stovkami stožárů větrných elektráren a jinak v místě ani okolí není vůbec nic. Tam bych tedy dovolenou trávit nechtěla 🫤.
Hotel Prima Life
Na zbytek pobytu jsme ubytováni v jiném hotelu než před poznávací částí, ale opět v oblasti Makadi Bay daleko za Hurghadou (Prima Life Hotel). Hotel vypadá mnohem lépe než ten na začátku a celkově působí útulněji. I nabídka v rámci all inclusive je tu širší. Taky máme pokoj v nejlepší části u pláže s výhledem na moře 😀. Škoda, že už zítra odjíždíme.
Západ slunce v Makadi Bay
Před západem slunce se jdeme projít po pláži. Zdá se mi, že se tu za těch pár dní, co jsme tu nebyli, ochladilo. Asi to působí poměrně silný vítr, který tu fouká. Předpověď pořád hlásí krásných 25 stupňů.
Snídaně v hotelu je opravdu bohatá, ani nevíme co si vybrat dřív. Jediný nedostatek, který lze zatím z toho co jsme měli možnost poznat hotelu vytknout, jsou postmixové nápoje. Nemají tu klasickou Coca-Colu, Fantu a Sprite, ale náhražky od nějaké místní firmy a ty se opravdu pít nedají 🙁. Největší humus je ten jakože Sprite 🥴.
Dopoledne, ještě než musíme opustit pokoj, si jdeme naposledy zašnorchlovat. Přímo před hotelovou pláží je několik menších korálových útesů plných života. Ryby jsou tu tak krotké, že plavou přímo proti, že se jich v první chvíli až leknu 🙃.
Je jich tu spousta druhů a některé docela mackové 😀. Na trnuchu tu sice nenarazíme, ale oproti útesu u předchozího hotelu je tu ryb podstatně větší množství a rozmanitější skladba a krásné korály, takže celkově je tu ten podmořský svět daleko barevnější.
Odpoledne už jen čekáme na odjezd na baru. Lukášovi už ale zase není moc dobře od žaludku 🤢.
Letiště v Hurghadě
Odbavení na letišti je opravdu lahůdka. Čekáme ve frontě hodinu a půl a to i přes to, že jsme si dali dobrý pozor, abychom se nezařadili do fronty, ve které stojí nám již dobře známí surfaři-potížisti.
Nevím, jak je to možné, ale na letiště jsme přijeli relativně včas a původně jsme stáli zhruba v polovině fronty, postupem času ale část fronty za námi záhadně ubývala, až jsme nakonec byli odbavení jako předposlední… Asi děláme něco špatně.
Náš charter má klasicky zpoždění, ale naštěstí „jen‟ hodinu. Tentokrát máme místa vedle sebe a navíc, jak se záhy ukazuje, ve strategické koncové části u WC. Lukášovi je totiž čím dál tím hůř a nakonec usoudí, že mu vůbec nejlíp bude, když bude v dosahu toalety postávat.
Letušky jsou chápavé a nechají ho tam, navíc se pořád starají, jak mu je a obskakují ho. Bohužel nemyslím, že by byl zrovna ve stavu, kdy by si tu péči mladých krásných žen náležitě užil 😵💫. Po návratu zpět na své místo prosedí zbytek cesty se zvracecím pytlíkem v pohotovostní poloze v ruce, což mě poněkud zneklidňuje. Přistáváme ale naštěstí bez „nehody‟.
Praha hlásí 10 °C a drobně poprchává, přes den je tu prý hezky. Je to podstatně lepší počasí než když jsme odjížděli, ale stejně chci zpátky 😔.
Zde jsou souhrnně zobrazeny detaily hieroglyfů z jednotlivých chrámů. Jsou vyvedeny v různých stylech, hloubkách a materiálech. Některé texty si zachovaly dokonce i své původní barvy.
Detaily hieroglyfů
