Klášter Santa Caterina del Sasso
Na konci prázdnin se vydáváme poznat krásy dalšího velkého jezera na severu Itálie. Lago Maggiore a jeho okolí nám nabídlo malebné starobylé vesničky a městečka na svém břehu s nádhernými uličkami, kostely a celkovou poklidnou atmosférou.
Pobyt jsme si rozdělili přibližně na poloviny na východní a západní pobřeží. Zůstávali jsme v italské části, ale zabrousili jsme i do Švýcarska. Na východě jsme bydleli v ospalé vesničce Leggiuno, odkud jsme podnikli výlety k dalšímu jezeru Lago di Lugano nebo ke skalnímu klášteru Santa Caterina del Sasso. Na západním pobřeží jsme naopak bydleli v živém, honosném lázeňském městě Stresa. Odtud jsme navštívili mj. Borromejské ostrovy a jezero Lago d'Orta.
Celkové video z dovolené u Lago Maggiore [11 minut]
Čeká nás dlouhá cesta přes Německo. Navíc vyrážíme až po práci, takže se dá předpokládat, že na ubytování dorazíme až na noc. Ubytováním v Německu jsme si cestu rozdělili akorát na půl, navíc s cílem druhý den hned ráno vyrazit na Neuschwanstein. Ale to až zítra.
Zatím se tedy vyspíme v pokoji na statku uprostřed vesničky, která v podstatě nesestává z ničeho jiného než ze statků. Vzduch je prosycený vůní venkova, sem tam zabučí kráva a přímo proti vchodu do chalupy je přes cestu hnojiště. Jo, tady by se to spalo.... nebýt toho otravného komára, co nám zpestřoval noc.
Ubytování v Morgenbachu
Po docela opulentní snídani vyrážíme směr zámek Neuschwanstein. Chceme dětem ukázat pohádkový zámek šíleného Ludvíka II. Bavorského. Sami jsme tu s Lukášem byli ještě před svatbou. To už ani není pravda!
Hned kousek za vesničkou, kde jsme spali, se už začínáme kochat. Otevře se nám panorama s loukami, na kterých se pasou krávy a na pozadí kopečky, které olizují paprsky ranního slunce.
Louky a kopce v okolí Neuschwansteinu
Po přiblížení se k Neuschwansteinu trochu bojujeme s objížďkami, ale nakonec zdárně dorazíme na místo určení. Asi jsme tu poměrně brzo, protože parkoviště je zatím poloprázdné. Také když se vyškrábeme na vyhlídku na mostě nad zámkem, jsme překvapeni, že tu nejsou žádné avizované davy. Počasí a poloha slunce jsou na focení jak dělané, takže cvakneme pár snímků, rovněž z vyhlídky ještě o level výš než je Mariin most, a otočíme se k odchodu. Tou dobou už je na mostě znatelně víc čumilů, takže jsme svoji návštěvu tady asi dobře načasovali.
Vstupenky do zámku nemáme, chtěli jsme se zastavit aspoň na nádvoří, což před lety možné bylo, dnes už ovšem ne. Nu což, zámek je stejně nejlepší zvenčí, mise splněna.
Zámek Neuschwanstein a Hohenschwangau
Dál už nás čeká cesta bez větších zastávek kolem Bodamského jezera a přes Švýcarské Alpy až k jezeru Maggiore. Lukáš letos investoval do švýcarské dálniční známky, aby nám to šlo rychleji. I tak nám to přijde značně zdlouhavé. A navíc je úmorné vedro. Ještě že děti už v autě neprudí.
V podvečer konečně přijíždíme k italské části Lago Maggiore a hladce nalézáme naše ubytování domluvené v obci Leggiuno. Máme pěkný byt s přímým výhledem na kostel. Děti jsou nadšené ze stolního fotbálku. Pak už jen nákup, udělat večeři, dát si víno a k němu místní skvělé sýry a hají, ať máme sílu na zítřejší dobrodružství.
Dnešek jsme zahájili návštěvou kláštera Santa Caterina del Sasso, který máme z ubytování skoro coby kamenem dohodil (a zbytek dojel autem). Klášter vypadá jako by byl zavěšený nad jezerem ze strmé skály, do níž je částečně vytesaný. Je to úžasné místo dýchající historií s krásným výhledem na jezero. Klášter stále funguje pro příslušníky řádu, kteří ho obývají, zároveň ale povolují vstup turistům.
Klášter Santa Caterina del Sasso
Dále jsme pokračovali bez Emičky, která se necítila úplně dobře a tak jsme ji vysadili k odpočinku v našem pronajatém bytečku. Jen ve třech jsme tedy navštívili vodopád u obce Treso, která už se nalézá ve Švýcarsku. Vodopád nebyl sice nikterak impozantní, i když vyfocený z dronu vypadal tak nějak líp. Cesta k němu vedla lesem, který nám aspoň na chvíli poskytl kýžený stín.
Vodopád u obce Treso a místní kostel
Pak jsme zastavili na obhlídku městečka Luino, přesněji řečeno jeho historické části, která asi jako jediná stojí za vidění. Procházka starobylými uličkami s tradičními tratoriemi a krámky se vším možným stála zato. Navíc jsme návštěvu města zakončili prvním zdejším gelatem, takže v nás zanechalo veskrze pozitivní dojem.
Luino
Poslední dnešní zastávkou bylo město Laveno Mombello s pěknou pobřežní promenádou, lemovanou krásnými domy a nespočtem kostelů. Na straně jezera jsme naopak obdivovali kotvící lodě a panorama hor na druhém břehu.
Laveno Mombello
Dnešní ráno je ve znamení bouřky a vydatného deště. Pršet a blýskat se vydrží celé dopoledne, takže si ho uděláme relaxační a na výlet vyrazíme až po obědě.
Naším cílem je nejdříve město v horách Varese, jehož historickým centrem jsme si udělali příjemnou procházku. Je to větší město a tak ráz ulic je jiný, jsou širší a lemované vysokými měšťanskými domy. Často z ulice vedou odbočky na nádvoří, kde jsou domy s podloubími. V nejcentrovatějším centru je samozřejmě kostel s vysokou zvonicí.
Město Varese
Další naší zastávkou je jezero Lugano, konkrétně vesnička Morcote ležící na jeho švýcarské straně. Projdeme si tam botanický park, líbivé nábřeží a pak se vydáme vesnicí po schodech vzhůru ke kostelu. Na každém kroku jsme fascinováni překrásnými výhledy přes střechy na jezero. Vesnička sama je pěkná tak, že Vítek ji zhodnotí jako tu nejhezčí, co jsme za tyto prázdniny viděli.
Městečko Morcote
Pak máme ještě namířeno do vesnice Gandria, ale to úplně nevyjde. Do vesnice se nedá zajet autem a na zaparkování v zóně s automatem nemáme švýcarské franky. Tak musí zase stačit obrázky ulovené dronem. Jak se ukáže, vesnice stejně nemá žádnou pobřežní promenádu, domy tu "vyrůstají" přímo z jezera.
Vesnice Gandria
Stěhujeme se na druhý, západní, břeh ostrova. Jakmile ale sedneme do naloženého auta, spustí se déšť, který po chvíli velice zesílí a pak se přidají i kroupy. Pokračovat v jízdě se nedá, musíme zastavit u kraje cesty, abychom tu nejhorší smršť přečkali.
Za pár minut už zase můžeme jet dál a za dalších pár minut už je zase azuro. Aprílové počasí jak vyšité. Cestou po pobřeží přes jižní cíp jezera děláme pár zastávek. Nejdříve ve městě Angera, kde je z břehu pěkný výhled na město Arona na protější straně přes vodu. A pak naopak zastavujeme v Aroně a koukáme přes jezero na Angeru s majestátním hradem tyčícím se na kopci nad ní.
Angera s hradem a Arona s historickým centrem
V Aroně se však zdržujeme déle, líbí se nám tam a tak couráme uličkami vnitřního města i po nábřežní promenádě. Pak ještě vyjedeme na kopec za město, kde je obří socha sv. Karla Boromejského. Socha je to celkem nehezká, ale zajímavé je na ní to, že byla inspirací pro Sochu svobody v New Yorku a svého času byla největší sochou s vnitřním schodištěm, z jejíž hlavy je výhled do okolí.
Socha sv. Karla Boromejského
Pak už pokračujeme rovnou do Stresy, kde si vyzvedáváme klíče od našeho dalšího rezervovaného bytu. Už vesnice před Stresou dávají tušit, že tohle je část pro horních deset tisíc. Míjíme luxusní historické vily a ve Strese pak i honosné hotely. Naše ubytování sice tak honosné jako okolní grandhotely není, ale na naše poměry je luxusní až dost, je v docházkové vzdálenosti od centra a s parádním výhledem na Boromejské ostrovy. A rozhodně má svoje kouzlo.
Město Stresa pro horních 10.000 s výhledem na ostrov Isola Bella
Den začínáme snídaní na terase "našeho" bytu s bezkonkurenčním výhledem na jezero. Ostrov Isola Bella máme před sebou jako na dlani a obrázek uzavírají obrysy hor za jezerem. Taková snídaně chutná jako žádná jiná!
Dnešní předpověď slibuje slunečno a vedro a tak míříme do hor, že by se tam mohlo dát lépe dýchat. Bohužel zase vyrážíme bez Emičky, jejíž stav stále není stoprocentní a tak dala přednost odpočinku v posteli. Jako první zastavujeme u Castello di Vogogna, ospalé vesničce se zbytky hradu. Ve vesnici není ani kavárna, o to víc se nám ale líbí a výhled od hradu na okolní hory je nepřekonatelný. Nicméně vedru jsme tak úplně neunikli, uff.
Castello di Vogogna
Další zastávkou je už poněkud větší město Domodossola, jehož centrum je protkáno uličkami a náměstíčky horského rázu. Spousta domů je tu celých z kamene. Ve městě to docela žije, na hlavním náměstí zrovna končí trhovci a uklízejí svoje zboží a v ulicích je spousta sympatických kavárniček a restaurací. Velký kontrast k předchozí zastávce.
Město Domodossola a klášter nad ním
Nad městem ještě Lukáš prožene dron nad jakýmsi kostelem či klášterem Sacro Monte Calvario di Domodossola a uháníme dál k jezeru Orta. Nejprve se projdeme po svaté hoře nad městem Orta San Giulio, kde je asi dvacet různých svatostánků (do všech ani zdaleka nevlezeme; no abych byla upřímná, spíš navštívíme nějaké povinné minimum) a pak zamíříme dolů do města. Je to dost z kopce (což zákonitě znamená, že zpátky to bude dost do kopce), ale rozhodně se vyplatilo. Městečko je moc pěkné, nabízí krásné výhledy na jezero a ostrůvek San Giulio a působí velice poklidně.
Město Orta San Giulio a přilehlý ostrůvek San Giulio
Večer po návratu ještě stíháme velice příjemnou procházku po pobřežní promenádě, kdy se nám nedaleká Isola Bella předvádí v zapadajícím slunci. Projdeme se až do centra Stresy, kde zakončujeme den Aperol Spritzem a Tramínem v trochu zapadlém baru (Bar Moka - no zase tak zapadlý není, šli jsme najisto podle recenzí). Mají tu prima zvyk k aperitivu nosit i něco k zakousnutí, takže jsme si i docela pošmákli.
Posezení v baru Moka ve Strese
Den trávíme v kompletní čtyřčlenné sestavě a zasvětíme ho Borromeům. Postupně navštívíme všechny tři Borromejské ostrovy, na něž máme tak parádní výhled z okna.
Nejdřív se necháme lodí zavézt na nejbližší Isola Bella. Na něm je toho také nejvíc k vidění, tak se hodí to podniknout, dokud máme nejvíc sil. Procházíme se honosným palácem Borromeů a obdivujeme všechny ty nádherně vyzdobené místnosti. Přilehlá zahrada svojí krásou nezaostává a tak nám na ostrově utečou dvě hodiny jako nic.
Isola Bella a palác Borromeů se zahradou
Pak už ale spěcháme do přístavu na spoj na další ostrov, máme toho dnes v plánu dost. Isola Madre už není tak okázale krásná, palác je skromnější a zahrada, přestože rozlehlejší, není zdaleka tak promyšleně upravená.
Isola Madre se skromnějším palácem Borromeů
Třetím ostrovem je Isola dei Pescatori, neboli Rybářský ostrov, jediný stále obydlený z těch tří. Tam procházíme uličkami mezi původními obydlími rybářů a přestože dnes je snad v každém z nich obchod nebo restaurace, místo si zachovalo svoje kouzlo.
Isola dei Pescatori s úzkými uličkami a malebnými obchůdky
Po návratu na břeh do Stresy ještě zamíříme do parku vily Pallavicino. Vila sama není přístupná, ale park je kombinací botanické zahrady a minizoo a ačkoli to byl dnes nejslabší bod programu, byla to na závěr příjemná procházka ve stínu stromů. A zvířátka byla taky fajn.
Vila a zoopark Pallavicino
Poslední den jsme se rozhodli věnovat výletu do Švýcarska. Odchýlíme se stranou od severního konce jezera Maggiore do údolí Verzasca. Tam zajedeme nejdál do vesnice Lavertezzo, kde se přes řeku klenou dva oblouky značně fotogenického kamenného mostu Ponte dei Salti.
Nyní už se jedná o repliku středověkého kamenného mostu, ten původní byl stržen prudkým přívaly vody v roce 1951. Replika je to ovšem povedená a o oblíbenosti tohoto místa svědčí množství lidí, které se zde nalézá. Máme ovšem štěstí a daří se nám zaparkovat (v parkovacím automatu je možné zaplatit i eury) a tak se přidáváme k tomu davu lidí, kteří se sem přišli svlažit do tyrkysové řeky prodírající se mezi vymletými balvany. Největší odvážlivci dokonce z mostu do řeky pod ním skáčou.
Vesnice Lavertezzo s replikou kamenného mostu Ponte dei Salti
Na nás je voda dost studená, takže smočíme nohy (až na hrdinu Lukáše, který se do vody ponoří celý) a jedeme dál. Při zpáteční cestě údolím je naším dalším cílem vesnička Corippo. Už cesta vedoucí k ní je docela dobrodružná. Vesnička shlíží do údolí z kopce, kam vede jednosměrná klikatá asfaltka (aspoň že tak!), kterou na jedné straně odděluje od srázu jen tenké zábradlí.
Tam už je to ale oáza klidu. Ve starých kamenných domech prý už zůstalo žít jen posledních dvanáct stálých obyvatel. Jak jsme se dočetli v místním informačním centru, část původních domů po renovaci slouží pro ubytování hostů, ale teď je tu naprostý klid. Všeho všudy vidíme asi tři osoby, z nich jedna vypadá na místního kazatele, který nás česky zdraví.
Kamenná vesnička Corippo a most na cestě k ní
Když důkladně prolezeme křivolaké uličky, vracíme se na pobřeží jezera. Švýcarská města u jezera, jako Locarno a Ascona, nevypadají pro nás úplně poutavě a tak dáváme raději přednost koupačce. Zakotvíme na docela pěkné městské pláži v Cannero Riviera, kde je sice taky dost lidí, ale na vykoupání nám to stačí. Pláž je oblázkovo písčitá s dobrým vstupem do vody. Voda je v tom horku osvěžující, ale vlastně je poměrně teplá.
Kostel Sant'Anna a most u městečka Cannobio
Pak ještě cestou dáváme poslední pizzu a nakupujeme sýry a nějaké ty bublinky domů. Večer se rychle sbalíme, poklidíme a vyrazíme ještě do Stresy na závěrečnou zmrzku s procházkou osvětleným centrem. A pak už hurá do pelíšku.
Rozloučení s městem Stresa a noc s východem slunce nad Isola Bella (video)
Ráno vstáváme ještě před svítáním, čeká nás dlouhá cesta domů. Přibližně 830 km zvládáme s krátkými pauzami za ucházejících 10 hodin.
Východ slunce nad Lago Maggiore a cesta přes Švýcarsko
