Thajsko 2026

Po deseti letech se vracíme do země úsměvů. Vyrážíme mimo sezónu, tudíž očekáváme, že zmokneme. Termíny dovolené nám ale posledních pár let víc než co jiného diktují školní prázdniny. Má to na druhou stranu tu výhodu, že na místě by mělo být méně turistů a také přívětivější ceny. Cílem je tentokrát Phuket a Koh Yao Yai.

Východ slunce nad ostrůvkem Ko Rang Nok

• Ne 28. 6. 2026 - Odlet z Vídně do Bangkoku
• Po 29. 6. 2026 - Přelet Bangkok — Phuket
• Út 30. 6. 2026 - Pláž Bang Tao
• St 1. 7. 2026 - Dovádění ve vlnách a návštěva krejčovství
• Čt 2. 7. 2026 - Chrámy Wat Phra Thong a Wat Kanan, tržnice v Bang Tao
• Pá 3. 7. 2026 - Thajský box (Muay Thai)
• So 4. 7. 2026 - Masáž a kapybaří kavárna
• Ne 5. 7. 2026 - Pláž Ao Yon
• Po 6. 7. 2026 - Old Phuket Town, Chillva Market
• Út 7. 7. 2026 - Big Buddha, Wat Chalong a krmení slonů
• St 8. 7. 2026 - Wat Khao Rang a trajekt na Koh Yao Yai
• Čt 9. 7. 2026 - Pláž Laem Haad
• Pá 10. 7. 2026 - Národní park Than Bok Khorani
• So 11. 7. 2026 - Pláž Lo Chak a Loh Pared
• Ne 12. 7. 2026 - Návrat trajektem na Phuket, Wat Ban Koh Sirey
• Po 13. 7. 2026 - Ko Panyi, James Bond Island a vyhlídka Samed Nang Chee
• Út 14. 7. 2026 - Pláž u letiště, odlet Marcely
• St 15. 7. 2026 - Chrámy Mai Khao, Srí Sunthon, Tha Ruea a Muang Komaraphat
• Čt 16. 7. 2026 - Bangkok — Wat Phra Chetuphon Wimon Mangkhalaram Rajwaramahawihan
• Pá 17. 7. 2026 - Ratchawong a čínská čtvrť (Yaowarat Road)
• So 18. 7. 2026 - The Grand Palace a Wat Phra Kaeo, plavba po Chao Phraya, večerní Bangkok
• Ne 19. 7. 2026 - Wat Arun, odlet
• Po 20. 7. 2026 - Přílet do Vídně, cesta domů

Galerie všech fotografií

Neděle, 28. 6. 2026

Odlétáme z Vídně, předtím nás čeká tedy ještě delší přesun autem na letiště. To vše v den, kdy teploty v republice lámou rekordy a čtyřicítka na teploměru ve stínu už nikoho nepřekvapuje. Takže maso.

Do Thajska se snad ještě jedeme zchladit. Taky to bylo do poslední chvíle trochu napínavé, jestli nám letecká společnost nezruší či aspoň nezdraží let.

Letiště Vídeň Schwechat

Sice si blahořečíme, že nemáme let s přestupem v oblasti Blízkého východu, nicméně stále probíhající konflikt Izrael/USA vs Írán zasahuje do letecké dopravy i pokud jde o dostupnost a cenu leteckého paliva. Naštěstí se pro nás ale nic nemění.

Pondělí, 29. 6. 2026

Let byl sice dlouhý, ale jinak ok. Vídeň — Bangkok bez přestupů, navíc přes noc, takže se i spalo. Vše v klidu, jen při letištní kontrole ještě ve Vídni Emička vzbudila pozdvižení svým jablkem v batůžku, které muselo projít zvláštní kontrolou. Já teda měla jablko v batohu také, ovšem nakrájené, a to vůbec nikoho nezajímalo 😃.

V Bangkoku jsme ještě přestoupili na spoj na Phuket, který už byl operován thajskou společností. Orientace na letišti v Bangkoku tedy není úplně intuitivní a na zpáteční cestě budu mít asi trochu problém trefit. Poletím sama, tak to může být ještě legrace.

Letiště v Bangkoku s ostrou dešťovou stěnou v pozadí a přelet na Phuket

Na 1,5 hodinovém letu mezi Bangkokem a Phuketem bylo dokonce (k nemalému nadšení našich ratolestí) jídlo a tak cesta vůbec utekla jako nic. Na Phuketu přistáváme už za soumraku. Vyzvedneme auto (Nissan Almera, do něhož překvapivě snadno naskládáme veškerou naši objemnou bagáž) a už za tmy vyrážíme k našemu zdejšímu prvnímu hotelu.

Tma je tu skutečně až zarážející. Ve srovnání s pouličním osvětlením, na jaké jsme zvyklí z Evropy, jsou tu silnice osvětlené velice spoře, pokud vůbec. Navíc je to pro Lukáše zase cvičení v jízdě vlevo, které ovšem opět hned od začátku zvládá na výbornou 👍.

Hotel Arinara Beach Resort Phuket 🗺 leží v klidnější části pláže Bang Tao a máme objednaný pokoj s přímým vstupem do bazénu. Hotel nás navíc upgradoval do pokoje po rekonstrukci - co víc bychom si mohli pro úspěšný začátek dovolené přát? 😃

Hotel Arinara Beach Resort Phuket

Vyrážíme ještě na rychlou večeři. Thajská klasika v podobě nudlí a smažené rýže nám přišla k duhu a pak už se snažíme rychle usnout tak, abychom trochu srovnali ten pětihodinový posun oproti domovu.

Úterý, 30. 6. 2026

Hotelová snídaně nás překvapila svojí rozmanitostí. Od asijského po západní styl, pro každý jazýček něco. S nacpanými bříšky se vydáváme na pláž, na koupání v moři se nejvíc těší Emička. Ale ouha, po příchodu k pláži nás vítá červená vlajka a zákaz plavání v moři z důvodu velkých vln. To je tedy zklamání.

Jdeme se aspoň s Lukášem projít po pláži, děti zůstávají na ručnících na pláži před hotelem. Procházka se nám nakonec docela protáhne a to už děti netrpělivě vyhlížejí náš návrat s tím, že na pláži se nedá být, že vítr bere písek a ten pak ostře bodá do kůže. I ručníky už jsou z poloviny zaváté.

Pláž Bang Tao

Přemístíme se tedy na lehátka k bazénu. Je vidět, že teď tu opravdu není sezóna, u bazénu je stále volná spousta lehátek i v poledne a můžeme si vybírat.

Při odlivu, kdy moře ustoupilo a vlny se nezdají být už tak divoké, jdeme zkusit mořskou vodu. Stále vlají červené vlajky, ale nějací lidé ve vodě jsou a budeme se v rámci rodiny hlídat navzájem. Bavíme se skákáním do vln, ale s patřičným respektem.

Později odpoledne jde Lukáš s Emičkou znovu do moře a já s Vítkem nejdřív hraju ping-pong a následně si jdeme sednout na pláž a pozorujeme západ slunce. Kýč jak bič.

Západ slunce na Bang Tao

Na večeři skončíme ve stejné restauraci jako včera, jídlo mají dobré a navíc prima mimosezónní ceny. Moc jsme si pochutnali a děti ještě na závěr dostaly lízátka. Asi jsme tam už za štamgasty 😀. Já jsem pak večeři ještě završila nanukem s příchutí kamélie, to se nedá nezkusit!

Nákup nezbytného kokosáku a pyžámkový styl domorodců

Dnes bylo pod mrakem, ale déšť nás nezastihl. Dokonce jsem se, ač poctivě namazaná padesátkou, přismahla ☹️. Takové počasí by ale klidně mohlo vydržet!

Středa, 1. 7. 2026

Probouzíme se ovšem do deštivého rána. Terasu za oknem bičuje prudký liják a sem tam dokonce zahřmí. Déšť neustává ani po snídani a tak je další program nasnadě — dospíme ještě deficit z cesty 😃. To se ukázalo jako dobrá volba, po probuzení již neprší. Sice je stále zamračeno, ale bez deště, takže "so far, so good". A jde se do moře!

Dovádění ve vlnách

Teda jen ostatní, já se držím v uctivé vzdálenosti na břehu. Jednak se mi za aktuálního počasí do vody zase tak moc nechce, druhak vlny vypadají ještě divočejší než včera. Zbytek rodiny vypadá, že si to dovádění ve vlnách dost užívá, já se zatím kochám pohledy na pláž a okolí.

Než se stihnu otočit, Emička leze z vody a natahuje, že se málem utopila! Že ji semlela vlna u dna a další hned vzápětí, aniž by měla možnost vyplavat a nadechnout se. Voda má opravdu sílu a není záhodno propadnout iluzi, že se ve vlnkách nemůže nic stát𝋣 Naše bojovnice se ovšem po krátké pauze do vody neohroženě vrací. Sice se zdržuje blíž u břehu, ale prostě jí to nedá 😃.

Převoz místního stavebního materiálu

Zbytek odpoledne trávíme u bazénu, kde jsme kromě jedné další rodinky úplně sami. Paráda! Vítek si pak jde ještě zaběhat po pláži. Vzhledem k tomu, že Bang Tao Beach je na Phuketu nejdelší pláží měřící asi šest kilometrů, proběhl se asi docela slušně, uvážíme-li, že doběhl až za její konec.

Pak už nás čeká zase večeře v naší oblíbené restauraci. Vyzkoušíme další zdejší dobroty a řádně nacpaní pokračujeme k zakázkovému krejčímu, který má obchůdek dál v ulici. Bylo velice těžké vybrat jednoho krejčího, krejčovské provozovny jsou tu na každém rohu tři a snad všechny mají skvělé recenze. Nakonec jsme vybrali tak nějak asi spíš intuitivně (i když recenze na Googlu hodně pomohly, díky za ně!).

Večeře v oblíbené restauraci Mamma Mia a obchůdky na ulici

Jestli to byla trefa, uvidíme až podle výsledku, ale už teď se dá hodnotit, že to byl rozhodně zajímavý zážitek. Chtěli jsme oblek pro Vítka, neboť ho na jaře čeká imatrikulační ples, a nějaké neformální sako pro Lukáše. Nakonec k němu bude mít Lukáš i kalhoty a oba ještě i košili. Pan majitel a jeho pomocník poradili s výběrem látek i stylem, oba chlapy si naměřili a za dva dny máme přijít na zkoušku. Jsem na to zvědavá 😃.

Noční hotelová pláž a bazén

Čtvrtek, 2. 7. 2026

Využíváme toho, že máme auto a vyrážíme taky trochu poznat okolí. Cílem jsou v první řadě chrámy, a to konkrétně Wat Phra Thong 🗺 a Wat Kanan 🗺 , které jsme vytipovali poblíž spíš tak prstem po mapě. Nejsou historicky ani ničím jiným významné, ale pro nasátí atmosféry určitě postačí.

Prvně jmenovaný navštěvujeme v době, kdy tam žádný jiný návštěvník kromě nás není (přestože parkoviště před chrámem je obrovské, nyní ale zející prázdnotou). Uvnitř chrámu v rohu sedí mnich v typickém oranžovém buddhistickém mnišském oděvu a už na prahu nás vítá paní, která nám velice srdečně vysvětluje, jak zapálit svíčku a následně tři tyčinky a hned je dětem strká do ruky, aby si to vyzkoušely.

Chrám Wat Phra Thong

Součástí balíčku se svíčkou a tyčinkami jsou i zlaté lepivé papírky, které je následně třeba umístit na příslušnou sochu Buddhy dle dne narození. V případě Emičky je slibován mír v rodině a zisk a u Vítka je to pro změnu slitování ostatních, bohatství a dlouhý život 😃.

V chrámu je však hlavní jiná zlatá socha, respektive busta Buddhy, na kterou se ovšem sahat nesmí. Před chrámem nám ta dobrá žena vysvětluje, že je třeba třikrát uhodit palicí do gongu, což zaručí štěstí. Děti se poctivě vystřídají a mlátí do gongu jak o život, co kdyby to náhodou vyšlo 😃. Obdobný rituál má být se zazvoněním na zvony na druhé straně. Také třikrát. Zvonů je ovšem pět, tak jsme z toho trochu zmateni 😃.

Okolí chrámu Wat Phra Thong

Nejefektnější část výkladu má ale teprve přijít. Paní se vynoří s červenou spirálou čehosi, co označuje za „fire cracker‟. To zavěsí do úzké šestiboké pagody se lvem na střeše, zapálí to a s varováním, že máme odstoupit a že to bude velmi hlučné, mizí pryč. Petardy skutečně způsobí značný rachot a jak se dovídáme, je to opět pro štěstí 😀.

Nevíme, jestli nám ta milá paní jen chtěla dopřát tu show nebo jsme se zrovna přimotali v čase, kdy toto provádí pravidelně, každopádně to celé byl velice zajímavý zážitek, který děti vyloženě nadchl. Vítek dokonce pronesl, že pokud by měl být mnichem, tak nejraději buddhistickým 😃. Ani se mu nedivím, vypadá to na dost pohodové "povolání". A buddhismus vypadá na mírumilovné náboženství, nikomu nevyhrožuje ničím zlým a jen slibuje věčné štěstí a další výhradně pozitivní věci 😃.

Přestože na závěr naší návštěvy pár lidí dorazilo, byl to velice komorní zážitek. Navíc ti další návštěvníci byli té správné víry, takže jsme je zastihli i při jejich tichém rozjímání.

To návštěva chrámu Wat Kanan 🗺 byla o poznání turističtější. Přesto i tady bylo jen pár dalších návštěvníků, nebo přesněji návštěvnic, které se sem přijely vyfotit v kostýmech, které byly za poplatek před chrámem k zapůjčení. Zřejmě oblíbená atrakce turistek z různých koutů světa.

Chrám Wat Kanan

Exteriér chrámu skutečně vybízí k foto aktivitám, stavba je celá bílostříbrná s kýčovitými ornamenty, jen hlavy hadů, co hlídají vstupy do chrámu, jsou zlacené. Uvnitř chrámu se na nás vrhla zase jiná paní, tentokrát s nějakými nítěnými náramky, princip ovšem zůstával stejný - na tabulce měla vypsané dny a k nim opět veškerá ta pozitiva a životní jistoty. Netuším, jestli se to aspoň rámcově shodovalo s těmi předchozími, protože tady už jsme si to nechali ujít 😃.

Náramkem ke štěstí a prosperitě každý den

Následně zamíříme k vodopádu Ton-sai 🗺 , který se ovšem za to vybírané vstupné podle mě nevyplatí. Máme ale štěstí a natrefíme u něj na jakousi větší ještěrku. Nechá se sice vyfotit, ale pak zdrhá komickým způsobem, při běhu zvedá vysoko nohy a připomíná poskakujícího dinosaura z nějakého animáku.

Cesta venkovem k rezervaci Khao Phra Thaeo, kde však měli zavřeno, a vodopád Ton-sai

Rychle se zatahuje a k autu už dobíháme v dešti. Počasí je tu skutečně sázka do loterie. Dnes pršelo s přestávkami docela dost a slunce jsme ani neviděli. Zastavujeme tedy ještě aspoň na trhu v našem městečku Bang Tao 🗺 .

„Večerní‟ trh v Bang Tao

Máme štěstí, že jsme trefili zrovna jeden ze dvou dnů v týdnu, kdy trh funguje. Déšť neustává a tak rychle přebíháme mezi stánky, kde jsou natažené plachty. Ani ty tolik vody neudrží a místy už crčí proudy vody. Při procházení mezi stánky také musíme často brodit loužemi. Ještě že máme boty typu co do nich nateče, rovnou taky vyteče. A dobře jsme se tu najedli.

Přesto nám do večera vyhládne a tak ještě zamíříme do našeho oblíbeného podniku na večeři. Poprvé zkoušíme zdejší sladkou pochoutku „Mango Sticky Rice‟ a myslím, že ne naposledy 😃. Tady už ale dnes večeříme naposledy.

Večeře v restauraci Mamma Mia

A máme to zpestřené produkcí hudebníka, který zde tedy vystupuje každý večer a každý večer totálně falešně, ale s o to větším nadšením. Dnes se však navíc zaměřil na náš stůl a chce konverzovat. O fotbale. Ufff.

Pátek, 3. 7. 2026

Dnešek je ve znamení thajského boxu, neboli „muay thai‟. Hned za hotelem máme výborně hodnocenou tělocvičnu a Vítek projevuje přání si to legendární místní bojové umění vyzkoušet. Dnes bude mít tedy hned dvě devadesátiminutové lekce a tu první si odbyde ještě před snídaní.

Z otevřené haly se šíří specifický zápach až na ulici. No spíš je to, řekněme si upřímně, strašný smrad ze všech těch zpocených těl. A není divu, jakákoliv aktivita v tomhle dusnu nutně vede k rychlé produkci potu a tady jsou tréninky intenzivní! Každý, koho cestou potkáváme, že halu opouští, má tričko přilepené na sebe ze všech stran a vypadá, že v něm prošel sprchou.

Tréninky jsou úplně pro všechny, scházejí se tu muži i ženy, děti i starci, tlustí i tencí. Někteří už evidentně zkušenosti mají, někteří, jako ten náš, jsou tu poprvé. Každému z nich se ale trenéři poctivě věnují.

Trénink je intenzivní od začátku až do konce. Začíná rozcvičkou, protažením se a zahřívacím rozběhem. Pak už následuje trénink úderů a kopů. Buď ve dvojici nebo do pytle. Vše v rychlém sledu za sebou. Mezitím sklapovačky a kliky.

Trénink v Bangtao Muay Thai & Boxing

Tady nenechají člověka vydechnout. Po té hodině a půl se Vítek vrací přesně v tom propoceném na kůži přilepeném a smrdutém tričku. Líbilo se, ale přiznává, že to bylo náročné. Po snídani rovnou padá do postele a okamžitě usíná 😃.

My ostatní zatím jdeme k moři. Zase jsou pořádné vlny, což si Emička s Lukášem užívají, já to jistím z pláže. Někdo přece musí zajistit, že včas sebere plážovou tašku a boty, když se blíží vlna s extra dlouhým dosahem 😃.

Dovádění ve vlnách na pláži Bang Tao

Pak se ještě chvíli plácáme u bazénu, ale už je čas jít na další kolo tréninku. Probíhá opět ve stejném zběsilém rytmu. Je vidět, že Vítek už se ale po té ranní dávce lépe orientuje a dělá rychlé pokroky. Když to skončí, už je tentokrát čas jen na rychlou sprchu a hurá na zkoušku obleku!

V krejčovském krámku nás už vítají jako staré známé. Jak Vítkovi, tak Lukášovi nově ušité outfity moc sluší. Chce to jen ještě pár drobných úprav a domlouváme se ještě i na ušití jednoho dalšího obleku pro Lukáše, protože za nabízenou cenu se to skutečně vyplatí. Časově to není problém, zítra už sice odsud odjíždíme, ale všechny obleky nám dovezou na nové místo pobytu. Super služby!

A na závěr dne nás čekají zápasy v muay thai na stadioně v Patongu 🗺 , kam jsme s předstihem koupili lístky. Pro srovnání 😃. Na stadion přicházíme s dostatečnou časovou rezervou a zabíráme si místa s nejlepším výhledem.

Na programu je šest zápasů v různých kategoriích. Začínají v podstatě ještě kluci. V prvním zápase 15 vs 16 let, ve druhém 13 vs 14. Čekala jsem, že zápasy dětí budou trochu nuda, že to je spíš taková vycpávka. Ale to jsem se tedy spletla.

Kluci do sebe řezali a kopali jak o život a v obou případech to skončilo vyřízením jednoho z nich tím způsobem, že skončil na zemi a měl problém se zvednout. Myslím, že na určitou dobu i ztratili vědomí. Z pozice rodičů nám to přišlo docela brutální a Lukášovi se tahle část teda nelíbila.

Muay thai v Patongské aréně

Pak už nastoupili dospělí borci a tam už to člověk aspoň nebral tak citlivě, i když i krev tekla. Atmosféra byla zajímavá, davy při každém bodu svého favorita bouřily. Zápasy doprovázela tradiční thajská živá hudba a před každým zápasem soupeři "zatančili" jakýsi rituální tanec.

Pět ze šesti zápasů skončilo tak, že poražený zůstal ležet na zemi, jen jediný skončil na body (39:38), tam to bylo dost vyrovnané. Naštěstí každý z poražených dokázal odejít po svých, i když někteří teda se značnou podporou ostatních a i tak se potácející. Rozhodně ale zajímavý zážitek a jsem ráda, že jsem to viděla. Vítek byl z celého dne nadšený, a to je nejvíc, protože zaujmout teenagera je značně složitá záležitost 😃.

Zmokli jsme dnes všehovšudy dvakrát, ale solidně. Deště jsou tu zrádné, přiženou se hrozně rychle a rovnou průtrž, žádné cmrndání.

Sobota, 4. 7. 2026

Dnes se stěhujeme na východní pobřeží, ale ještě před check-outem z hotelu si užíváme ten bazén, co máme přístupný rovnou z pokoje. Tohle už nikde mít nebudeme...

Pak si dopřáváme masáž v „salónu‟ za hotelem — Thai Sabai Massage 🗺 , který má rovněž skvělé recenze. V dnešní době je to cestování o to jednodušší, když už vám na Googlu poradí, co ano a co ne, ti, co už si tím prošli před vámi 😃.

Thai Sabai Massage

Já si dávám masáž aloe vera, která by měla zklidnit tu moji sluncem podrážděnou kůži, jinak je to ovšem docela drsná thajská klasika. Ale jsem zas jednou docela dobře protažená a prokřupaná, to se hodí 😃. Děti strategicky zvolily jemnější variantu v podobě aroma masáže a masáže tělovým mlékem a Lukáš masáž nohou. Každý byl spokojený, někteří dokonce nadmíru, a to jsem měla strach, že z vedlejších kójí uslyším bolestné hekání 😃.

Pak plníme Emiččino velké a dlouhodobé přání a zastavujeme u kapybaří kavárny — Cafe De Naidee Elephant 🗺 . Už je to tedy druhý pokus, ale poprvé tu zrovna lilo tak, že jsme ani nevystupovali z auta. Dnes se to tedy konečně podařilo! Konkrétně jde o kavárnu, kde jsou kapybary vedle ve zvláštním výběhu a kdo si objedná jejich krmení, odvedou ho tam.

Kapybaří kavárna — Cafe De Naidee Elephant

Přijde nám to víc „capybaras friendly‟ než jiný druh kavárny, který je tu rovněž k vidění — tam se kapybary pohybují přímo v místnosti mezi stolky a nemají moc volného prostoru samy pro sebe. Na krmení kapybar se nechal přesvědčit i Vítek a tak obě děti odcházejí do výběhu, zatímco my s Lukášem zůstáváme za plůtkem, abychom to mohli zvěčnit.

Kapybary vypadají velice ospale a líně, povalují se v boudičce, ale jakmile slyší a vidí, že se blíží krmení, vystartují ven 😃. Děti je krmí trávou, kapybary spokojeně přežvykují, občas ale po sobě vyjedou, že si asi závidí větší kus žvance. Jinak jsou ale ohromně roztomilé, vydávají i takový roztomilý vrnivý zvuk a nechají se hladit a drbat.

Kapybaří sourozenci

Jsou tu celkem dvě, ještě docela mladé, desetiměsíční, brácha se ségrou. Po krmení se jedna dokonce rozvalí u Vítka na záda a nechá se drbat na bříšku. No taky jsem jim jedno stéblo přes ten plot podala a jednoho jedince si pohladila. Mají místo srsti spíš takové jakoby hrubé štětiny, ale to jim na roztomilosti rozhodně neubírá.

Kavárna je součástí sloního útulku, kde je možné mj. slony nakrmit nebo vykoupat. Také se na podobnou atrakci chystáme, ale ne dnes. Nicméně od kavárny alespoň pár slonů zahlédneme a i z toho jsme samozřejmě nadšení.

Následně už míříme k našemu novému ubytování na pláži Ao Yon. Tentokrát je to apartmán bez snídaně a dalších vymožeností, zato snad s nejdelším jménem na světě: Beach Front Queen's Castle - Kid friendly, Holiday like Royalty 🗺 😄. Ale je v podstatě hned u pláže a za bezkonkurenční cenu. Výhodou je také to, že tu budu moct vyprat 🤣.

Ubytování u pláže Ao Yon

Lukášovi není dobře, tak jdu ještě k večeru aspoň s dětmi prozkoumat pláž. Je také moc pěkná, s jemným pískem a moře je tu podstatně klidnější. Je v menší zátoce, lemovaná stromy a menšími hotýlky.

Pro dnešní večeři nacházíme příjemnou halal jídelnu kousíček od našeho bytečku. Tady je to tak nějak ale všechno kousek, vše se tu odehrává na jedné ulici. Povečeříme velice chutně a také za pěkné peníze. Večeři korunuje Mango Sticky Rice, kterou tu mají snad ještě lepší než v předchozím působišti.

Večeře v halal restauraci

Na závěr obvyklé hlášení o počasí - dnes spadlo jen pár kapek!

Neděle, 5. 7. 2026

Dnešní den je jako malovaný a vybízí k pobytu na pláži. Bohužel bez Lukáše, který se stále potýká se zažívacími potížemi. Donesla jsem mu z lékárny místní „zázrak‟, co poradil strejda Google — Flying Rabbit — tak snad mu zabere.

Pláž je ve srovnání s tou v Bang Tao poměrně frekventovaná. Asi proto, že je tu klidné moře, je tu i dost rodin s malými dětmi. Z valné většiny ruských 🙄.

Pláž Ao Yon

Relaxační den na pláži si moc užijeme. Koupání v moři je taky velice příjemné, voda je tu tyrkysově modrá a vyhřátá. Vítek nám obstará vynikající místní palačinky — roti — s různými náplněmi na sladko i na sladko, a tak na pláži vydržíme spokojeně až do večera.

Večerní pláž a ulice

Den završíme opět ve stejné jídelně jako včera, asi se tu stane naší oblíbenou 😁. Zkoušíme zase jiná jídla a opět odcházíme velice spokojeni. Kvitujeme také, že tu mají výborné nepředražené smoothie a čerstvé kokosáky.

Večeře v oblíbené restauraci

Z místních bizarních příchutí dnes zkoušíme Pepsi s příchutí dubajské čokolády a mango naložené v láku na okurky, které je tedy minimálně zvláštní 🤨.

Pondělí, 6. 7. 2026

Máme tu opět velice povedené počasí a tak opět s dětmi míříme na pláž. Dnes ovšem jen do odpoledne, neboť Lukášovi asi opravdu zabral ten „létající králík‟ a v pozdním odpoledni je již připraven k účasti na výletu 😁.

Volíme cestu do Old Phuket Town, nejdříve ale zastavujeme na vyhlídkové věži Kaokard Viewpoint Tower 🗺 , ze které je pěkný výhled na záliv s ostrůvky pod námi. Mimo jiné vidíme i Big Buddhu na protějším pobřeží. Toho si snad zblízka prohlédneme zítra.

Výhled z Kaokard Viewpoint Tower

V Old Phuket Town 🗺 pak procházíme uličky lemované domy v čínsko-portugalském koloniálním slohu. Již i tak různobarevné fasády získávají v zapadajícím slunci ještě hezčí odstíny. Je tu opravdu krásně.

Odpolední Old Town

Na okraji starého centra se nachází i další z chrámů — Wat Mongkol Nimit 🗺 , který by zřejmě stál za bližší průzkum. Bohužel jistá nepohoda v bříšku přepadá i Emičku a prioritou je tedy najít záchůdek 😆. Ten naštěstí nacházíme poblíž, tudíž je neštěstí zažehnáno. Létající králík bude mít holt dalšího fandu…

Ulička Soi Rommani vedoucí k chrámu Wat Mongkol Nimit

Pak již nerušeně dokončujeme procházku městem, mezitím už padá tma a my tak máme možnost vidět město zase jinak, v záři neonů. Taky máme konečně možnost užít si nějaký ten street food. Aktuálně tedy jen ta neindisponovaná polovina z nás.

Podvečerní Old Town

Den zakončujeme na trhu Chillva Market 🗺 , který je až za centrem a neměl by být tak turistický. A opravdu, na místě jsou převážně místní, kteří se sem přišli najíst a pobavit se. Taky jsme ještě něco málo ochutnali a hurá zpátky do bytečku a do hajan. Nějak se nám tu ty dny protahují a nedaří se nám chodit dřív spát.

Večerní Chillva Market

Úterý, 7. 7. 2026

Poslední dva dny, kdy nespadla ani kapka, nás ukolíbaly a zbavily ostražitosti. Ráno to ještě vypadá na slunečné počasí, ale než dorazíme k Big Buddhovi 🗺 , řádně se rozprší. A my samozřejmě nemáme s sebou ani deštník!

Sedíme tedy v autě a upínáme se k představě, že to třeba za chvíli ustane… Nevím, jestli to byl Buddha, kdo to zařídil, ale skutečně po pár minutách čekání se oblačnost částečně zvedá a déšť ustává. Vyrážíme tedy na obhlídku.

Výhled od Velkého Buddhy

Big Buddha je asi nejznámější monument na Phuketu, i když vlastně novodobý. 45 metrů vysoká socha sedícího Buddhy vznikla v roce 2014 a shlíží na svět z hory, která je široko daleko nejvyšší. Takže parádní výhled za pěkného počasí zaručen. Dnes tedy bez záruky.

Déšť sice ustal, ale zbyly po něm louže, ve kterých couráme naše bílé nohavice. Do chrámů a na posvátná místa se přece chodí v dlouhých kalhotách. Tak zas bude co prát 😅.

Phuket Big Buddha

Monument mi sám o sobě připadá docela odpudivý. Socha je z betonu, obloženého bílým mramorem, vedou k ní betonové schody, které vypadají značně neudržovaně. Podstavec sochy ostatně taky. Sice tu probíhají už nějaké drobné stavební práce, ty ovšem ke kráse místa rovněž nepřispívají 😄.

Sošky Buddhy a další na tisíc způsobů

Za tu dobu, co tu jsme, se tu počasí stihne vystřídat. Od mraků, které se valí přes Buddhovu hlavu a halí ji do bílé mlhy, až po polojasnou oblohu. Ze slibované vyhlídky na začátku není nic, ale postupem času si přijdeme na své.

Opičky na vyhlídce u Velkého Buddhy

Zpestřením jsou tu i opičky, které, jakmile přestane pršet, slezou ze stromů a předvádějí se na jedné z vyhlídek. Je mezi nimi docela dost mláďat a ta jsou velice zvědavá. Nejvíc se jim zamlouvá Lukášova kamera. Ve chvíli, kdy se jedno z nenechavých opičátek obmotá kolem tyčky od kamery a vypadá to, že si ho snad odneseme domů, už řveme smíchy nahlas 😆.

Pak ještě rychlá zastávka u Wat Chalong 🗺 , chrámu, který tu na Phuketu patří mezi nejvýznamnější. Prý je tu uschován fragment kosti možná samotného Buddhy! Tak ten jsme tedy neviděli 😁.

Chrámový komplex Wat Chalong

Uháníme zpět k „domovu‟, abychom se stihli převlíct a připravit k odjezdu do sloní rezervace. Čeká nás zážitek v podobě krmení a sprchování slonů. Je tu nespočet takových rezervací, které nabízejí různé programy, tudíž opět docela těžký výběr.

Nakonec jsme zvolili Kerchor Elephant Family 🗺 , kde je možné slony jen sprchovat hadicí a nemusí se s nimi lézt rovnou do bahna, což děti striktně odmítly 😂. Také tu mají mít dvě slůňata a není to od nás daleko. Rozhodující bylo vybírat z rezervací, kde vyznávají etický přístup ke slonům, žádné ježdění na slonech například. Viděli jsme dost slonů osedlaných sedátky cestou od Velkého Buddhy a jsme rádi, že spousta rezervací a sloních útulků už se tu vydává jiným směrem.

Spousta osedlaných slonů u Velkého Buddhy

Po příjezdu do rezervace jsme dostali spoustu informací o zde žijících slonech, o tom jak je krmit a jak k nim přistupovat. Slonů tam mají devět, nejmladšímu jsou dva roky, nejstaršímu 42. Nejmladší slůně mělo dnes bohužel zrovna „day off‟, ale viděli a krmili jsme aspoň tříletého brášku.

Pak jsme připravovali krmivo pro slony, konkrétně vitamínovou bombu. Protože cukrová třtina a banány už připraveny byly a čekaly na nás v kyblíkách. Vitamínová bomba sestává z rýže, soli a banánů, které se stlučou do takové mazlavé hmoty v obřím dřevěném hmoždíři a pak se z toho užmoulá koule.

Příprava krmení pro slony

A následně se už jde krmit! Podáváme slonům na střídačku třtinu, banány a mazlavé koule, oni si je obratně berou chobotem. Jsou rychlí a nenasytní. Když se někomu podaří nechat kyblík v dostupné vzdálenosti, slon to nenechá bez povšimnutí a rychle ho vyluxuje 😆. Jsou to naprosto úžasná stvoření a užíváme si každou vteřinu v jejich blízkosti. Někteří z nich dokonce za kus podaného žvance dotyčného krmiče obejmou chobotem nebo mu dají mlaskavého hudlana 😍.

Krmení a mazlení slonů

Po povinném pózování se slony následuje koupel. Tři ze slonů, včetně mláděte, jsou přivedeni na vybetonované prostranství, kde jsou kolem natažené hadice, kterými na ně můžeme stříkat vodu. Je to super vidět, jak si sloni vodu užívají, různě se natáčejí tak, kde je jim to stříkání nejpříjemnější, a jsou ve svém živlu. Jeden ze slonů s hravou duší to občas vrací a stříká vodu chobotem po návštěvnících. Lukáš zrovna dostane zásah. O to je ale zážitek silnější! Užili jsme si s těmito mírnými a přátelskými obry báječné odpoledne ❤️.

Koupání slonů (se slony)

K večeru přivezou z krejčovství ty obleky, jak slíbili. Přivezl je maník z krejčovství na skútru v ruce. Cesta z krejčovství trvá přes hodinu. Ale ani mě to nepřekvapuje, tady se převáží na skútru kde co…

A pak už jsme volní a můžeme ještě vyrazit znovu na ten trh do města, ve kterém jsme byli včera. Emička se zdá být po zásahu králíkem už OK, tak aby i ona měla možnost něco ochutnat. Tedy něco dietního. Volba padá na ramen, který sice není tak úplně lokální, ale požadavky splňuje a to vyhládlé dítě si na něm ohromně pochutná.

Opět večerní Chillva Market

Konzumaci máme dnes navíc ozvlášťněnu karaoke. U některých vystoupení tedy trpíme, ale někteří to tam naopak slušně rozjíždějí, a to i děti!

Středa, 8. 7. 2026

Dnes nás čeká další přesun. Začínáme ovšem zastávkou u chrámu Wat Khao Rang 🗺 nad městem Phuket. Jedná se o menší chrám v příkrém kopci, ale uvnitř je krásně vymalovaný, celé stěny jsou pokryty obrázky od podlahy až po strop. To jsme tu ještě neviděli.

Chrám Wat Khao Rang, už příchod k němu je monumentální

Poblíž je i vyhlídka Khao Rang Viewpoint 🗺 , na které také zastavujeme. Město takhle z výšky ovšem moc hezky nevypadá, tak se tu moc dlouho nezdržujeme. Stejně už je pomalu na čase vyrazit směrem k přístavu. Dnešní přesun je totiž na ostrov Koh Yao Yai.

Vyhlídka na město Phuket z Khao Rang Viewpoint

Byl to trochu oříšek zajistit přesun i s autem. Obvyklý způsob dopravy na ostrov je rychločlunem, který je ovšem jen pro pasažéry. Když už ale máme půjčené to auto na celou dobu, říkala jsem si, že by bylo fajn přesunout se i s ním, abychom i na ostrově byli mobilní a nezávislí.

Vyčetla jsem na internetu velice nejistou informaci, že nějaký trajekt pro auta tady funguje, ale naprosto nebylo možné se dopátrat informace, odkud a kdy jezdí a kde koupit lístky. Nakonec mi byl velice nápomocný provozovatel ubytování, které máme zamluvené na Koh Yao Yai, a lístky pro nás rezervoval s tím, že si je před plavbou vyzvedneme v přístavu.

Přestože jsme od něj měli i přesné indicie, kde se nalodit, a to včetně souřadnic, správný přístav jsme trefili až na potřetí. Vypadá to, že přístavy se to tu jen hemží, aspoň tyhle tři byly v rozmezí asi půl kilometru. Nakonec jsme to ale zvládli, ufff, ještě že jsme si nechali dostatečnou časovou rezervu 😁.

Přístav na Phuketu a plavba kanálem

Lístky jsme vyzvedli a zaplatili v budce v přístavu, kde byl trošku problém se s paní dorozumět v angličtině (ještě jednou, Jerome, moc děkujeme za tu provedenou rezervaci!) a pak už se najíždělo do útrob lodi. Tam to tedy bylo hodně natěsno. Ale naštěstí se nám podařilo vylézt z auta a dostat se na horní palubu předtím než deset centimetrů vedle nás zaparkovalo další auto. Za necelé dvě hodinky už vyjíždíme z lodi v přístavu na Koh Yao Yai.

Připlutí na Koh Yao Yai a cesta z přístavu

Tam se tedy trochu zasekneme na cestě z přístavu, která zrovna prochází rekonstrukcí. Budeme si na to muset dát pozor při zpáteční cestě a nechat si asi ještě větší časovou rezervu. Dnešní zádrhel byl způsobený tím, že jedno auto v části, kde je stržený asfalt, zapadlo koly do podloží tak hluboko, že už se nemohlo dostat ven a pro ostatní auta byl problém ho objet. Silnice tady na ostrově jsou vůbec v celkově horším stavu než na Phuketu, infrastruktura mizivá, je to prostě zapadákov se vším všudy 😄.

Po příjezdu do ubytování Better View Koh Yao Yai 🗺 nás vítá Jerome osobně. Původem je Francouz a tak je s ním domluva v angličtině taky složitější. Teda, když jsme si psali, bylo to v pohodě, ale na poslech je to tak nějak horší 😆.

Ubytování v Better View Koh Yao Yai

„Resort‟ sestává asi z deseti bungalovů, z nichž, si troufám tvrdit, není obsazená ani polovina. Nádhera! Nádhera je to tu teda i nejen, pokud jde o nízkou obsazenost. Z našich bungalovů máme neskutečný výhled přes bazén k moři, ve kterém se v dáli rýsují siluety menších ostrůvků.

Podvečer v Better View Koh Yao Yai

Pomalu se už schyluje k západu slunce, který sice bude na druhé straně ostrova, ale probarvuje oblohu i na té naší straně, což ten výhled dělá ještě pohádkovějším. Bungalovy jsou uvnitř vyloženě luxusní, pro ilustraci — v koupelně se nachází kromě sprchy i vířivá vana s výhledem do zeleně, na ten bazén a dál. Musíme to tady užít v těch pár dnech, co tu máme před sebou, co to jen půjde.

Pak se vydáváme najít něco k snědku. Obchody 7-11, které jsou v Thajsku obvykle na každém kroku, jsou tu na ostrově leda dva. O směnárnách platí to samé. Zapadneme do jídelny na křižovatce (kterých tady není mnoho) Kah Yah 🗺 , hned naproti 7-11. Jídelna je malá, ale vypadá pěkně čistě a line se z ní libá vůně.

Restaurace Kah Yah, která se stane naší oblíbenou

Ostrov je výhradně muslimský, to znamená, že vepřové se tu nepodává. To určitě zvládneme 😁. V jídelně je moc milá obsluha, která přesto, že jí angličtina není úplně blízká, se několikrát přijde zeptat, jestli je jídlo v pořádku a chutná nám. Dokonce se takhle za námi staví i paní kuchařka 😆.

Jo a na dokreslení toho dnešního zase podařeného dne — počasí vyšlo na jedničku! Jen tak dál…

Čtvrtek, 9. 7. 2026

Dnes objevujeme krásy Koh Yao Yai. Ono toho tady tedy moc k vidění není, ale všechno je tu tak nějak víc v poklidu, nikdo nikam nespěchá. Než donesou snídani v restauraci, vysedíte důlek. A než přinesou účet, vysedíte dva 😄. Takhle vypadá opravdová dovolenková pohoda.

„Restaurace‟ a její sporák na snídani a okolí

Je tu ale jedna pláž, Laem Haad 🗺 , která podle všeho za vidění stojí. Tady na ostrově je hodně znát rozdíl mezi přílivem a odlivem a na tuto pláž se chodí za odlivu, neboť v té době se tu vytvoří dlouhá písečná kosa, která teprve činí pláž zajímavou. Máme štěstí, že zrovna minul čas největšího odlivu, takže vidět to nejzajímavější ještě stíháme.

Autem se dá zajet téměř až k pláži a pak se tedy projdeme až na tu na pár hodin vytvořenou kosu. Před pláží v palmovém háji míjíme kravičku s telátkem. Maminka kráva nás neustále kontroluje pohledem a otáčí se vždy směrem tam, kam my jdeme. Je až dojemné, jak si svoje děťátko hlídá.

Pláž Laem Haad

Pláž je pěkná, ale na koupání to tu moc není. Písek je jemný tak, až je z něj při smísení s mělkou vodou až jakési blátíčko. A navíc je tu voda až neuvěřitelně horká. Termály hadr! Do toho se člověku v tom hicu zrovna moc nechce.

Procházka po odkryté písečné mělčině je ale příjemná, i když občas ustoupivší moře odkryje i to, co tam žije, nebo spíš žilo. Píseček je bílé barvy a občas tu zakotví tradiční loďka, která vyplivne pár turistů. Ale opravdu jen pár, rozhodně tu nejsou žádné davy. Děti tvrdí, že pláž je to docela hezká, i když na fotkách vypadala líp. Hrozná, tahle instagramová mládež 🤣.

Písečná kosa Laem Haad

Pak využíváme hotelového bazénu, a to až do večera. Počasí drží a u bazénu jsme sami! Luxus. A večer se jen přesuneme do vířivých van v našich koupelnách a pokračujeme v luxusním rochnění se 😁.

Rychlá večeře a jde se spát, zítra si musíme přivstat.

Pátek, 10. 7. 2026

Vstáváme po šesté a tak stihneme i východ slunce přímo z našeho resortu. Nádhera!

Východ slunce

Pak nás odvezou do přístavu, kde nastupujeme na tradiční místní „dlouhoocasou‟ loď a vydáváme se na výlet po přilehlých ostrovech. Neláká nás zprofanovaný Phi Phi ani ostrov „Jamese Bonda‟, raději volíme něco méně profláklého a ještě to pojistíme brzkým odjezdem. Turistické grupy totiž vyrážejí později v jednotný čas, takže se pak všichni potkávají na jednom místě.

Na mole předáváme smluvenou částku jednomu týpkovi, a ten nás o dva metry dál předává do lodi jinému týpkovi. Skutečně přínosná role! Náš kapitán má celkem asi tři zuby a s angličtinou je dost na štíru, takže s domluvou to asi nebude žádná sláva a jsme tedy zcela v jeho rukách 😄.

Všechno se ale povedlo na výbornou. Vyšlo nám skvěle počasí, ranní vstávání se vyplatilo a kapitán nás zavezl tam, co jsme chtěli a ještě na zajímavá místa navíc.

Vyplouváme na severo-východ

Vyrážíme tedy chvíli poté co začalo svítat. Z mola odjíždíme sami, všude kolem je ještě božský klid. Slunce nízko nad mořem prosvětluje mraky, přes příď lodi se nám naskýtá překrásná podívaná na nebe a ostrůvky rozeseté před námi. Postupně se přibližuje první z ostrovů, a to ten, na který jsem se chtěla podívat nejvíc…

Tím je Ko Hong 🗺 . Kapitán šikovně vmanévruje loďku do úzkého prostoru mezi skalami a ocitáme se v chráněné laguně. Prý jestli si tu chceme zaplavat. To samozřejmě chceme! Jsme tu úplně sami, máme celou lagunu jen pro sebe. Pro začátek dost dobrý zážitek.

Pak kapitán zase vymanévruje loďku z laguny ven, objede ostrůvek a vystupujeme na druhé straně na mole, které navazuje na krásnou pláž. My ale nejdřív míříme na vyhlídku nad pláží, která slibuje 360° výhled. K vyhlídce vede 419 schodů a vzhledem k tomu, že Lukášovi se začalo ozývat koleno, jdeme bez něj. Dobře, že ho poslechl.

Už začíná být poměrně dost teplo a vyjít schody je tak docela výzva, ale vyplatilo se. Výhled je skutečně náramný! Máme štěstí, že není dokonale modrá obloha (no nebo taky dokonale zatažená, že), ale bílé mráčky dokreslují tu nádheru v podobě ostrůvků v moři kolem nás.

360° výhled z Ko Hong

A jako bonus jsme na vyhlídce zase sami! Pár lidí jsme potkali cestou nahoru, že se vraceli, a když odcházíme, další dva zrovna funí do schodů. Nahoře jsme ale celou tu nádheru měli sami pro sebe. Perfektní načasování.

Pláže a ještěrka na Ko Hong

Už se ale blíží čas našeho odjezdu na další z ostrovů a tak honem dolů, abychom se přidali k Lukášovi a stihli se ještě vykoupat na té pěkné pláži. Když se po koupeli vracíme na molo, zrovna tu vystupují z lodí ty hordy z klasických výletních skupin. Tak to si opravdu blahořečíme za to přivstání si!

Následně zastavujeme u ostrůvku Ko Pak Ka 🗺 . Kapitán z podpalubí vytahuje šnorchlovací vybavení a jde se šnorchlovat! Hned, jak skočíme do vody, kapitán z lodi hází do moře rozdrobené instantní nudle a připlave takové hejno rybiček, že je můžeme rukama rozhrnovat.

Ostrov Ko Pak Ka, déšť v dálce

Jinak není pod vodou vidět nic moc, voda je dost kalná. Poblíž šnorchluje další menší skupinka a občas se odtamtud ozve výkřik. Za chvíli zjistíme proč, když sami uvidíme pruhovaného mořského hada. To bylo to nejzajímavější, co jsme viděli, takže šnorchlování záhy ukončíme a děti se pak raději baví skoky z lodi do vody.

Další zastávkou je ostrůvek Ko Pak Bia 🗺 , kde je moc pěkná miniplážička, na které nám kapitán rozloží rohož a rozdá připravené krabičky se smaženou rýží. Opět oceňujeme perfektní timing, kdy se tu potkáme v podstatě jen s jedním dalším párem.

Minipláž u ostrova Ko Pak Bia

Z plážičky máme výhled na další ostrůvek se zlatavou pláži, který je coby kamenem dohodil. Obrázek dotváří tradiční lodičky zaparkované u pláže. Reklama na Thajsko jak vyšitá!

Kapitán nám pak ještě na lodi naservíruje ananas, mňam! A pak nás vezme k ostrůvku (jménem Ko Ka Mit 🗺 , ale to už je asi vedlejší), kde my sice nevystupujeme, ale naopak přibereme nečekané pasažéry. Podává Emičce kyblík s nakrájenými slupkami ananasu, že prý pro opičky.

Moc to nechápeme, až když naznačí, že máme ovoce házet do vody, tak se dovtípíme. Opičky si pro to totiž z ostrova doplavou. A nejen to, než se nadějeme, už běhají po lodi a zkušeně nacházejí další jídlo — muffin, co nám zbyl od snídaně, a brambůrky, co pro nás měl kapitán přichystané na zpáteční cestu.

Konkrétně nám na loď skočila opičí máma s roztomile vykuleným malým opičátkem, držícím se jí na břiše, a jedno odrostlejší mládě. Máma bryskně otevírá obaly a vybírá obsah rychlostí blesku. Chipsů byly dva pytlíky, takže zbylo i na to větší mládě.

Krmení opiček u Ko Ka Mit

Kapitán se snaží opice odehnat, ale moc to nefunguje a nám to nevadí, je to zážitek! Je teda štěstí, že opičky šly výhradně po jídle a nesebraly nám jiné věci, a když se probereme z prvotního úleku, je to zábava je pozorovat. Jsou velice krotké a nevadí jim posedávat na loďce s kořistí pár centimetrů od nás. Asi to nebude úplně nutričně vyvážená opičí strava, ale nikdo si netroufne jim to zkusit vzít 😄.

Když se opice nabaští, kapitán jim zajede až úplně ke břehu, aby mohly „vystoupit‟. Velká opice pochopí a plavným skokem opustí loď i s opičátkem na břiše. Ale druhé opičce se nechce, pořád obchází loď a sbírá ještě drobečky. Nakonec se ale taky nechá přesvědčit a zpět na svůj ostrov doplave.

Pak kapitán pribržďuje ještě u dalšího ostrova — Ko Han Tu — „Camel Island‟ 🗺 , kde je zajímavá krápníková výzdoba. Tam zase mistrně manévruje lodí tak, že krápníky máme takřka nad hlavou. No a to je poslední bod dnešní vyjížďky, pak už se vracíme zpět do přístavu.

Krápníková výzdoba ostrova Ko Han Tu

To už není pomalá klidná plavba jako mezi ostrůvky, ale na volném moři to kapitán pěkně rozjede, až se voda rozstřikuje všude kolem. Na mole vystupujeme celí zmáčení, ale šťastní. Tohle se opravdu moc povedlo.

Výlet do národního parku Than Bok Khorani

Zbytek dne hodláme strávit u bazénu, ale za nedlouho nás vyhání déšť. Počkal na správnou chvíli a nenarušuje náš lodní výlet, toho si ceníme! Přesouváme se tedy opět do té luxusní vířivé vany. Aspoň ji řádně využijeme, na všem se dá najít něco pozitivního 😄.

Déšť nevydrží dlouho a protože k večeru je už zase krásně, vydáváme se na západní pobřeží kouknout na západ slunce. Pro tento účel vybíráme Loh Pared Beach 🗺 . Z ní vybíhá do moře molo, které ty kýčovité záběry dobře doplňuje 😆.

Západ slunce na Loh Pared Beach

Sobota, 11. 7. 2026

Koh Yao Yai je údajně nejméně turistický thajský ostrov. A to je největší z důvodů, proč jsme se sem vydali. Mimo jiné má tedy i pár pěkných pláží a právě ty jsme se dnes rozhodli objevovat.

Nejdřív ale musíme někde obstarat něco k snědku. Nakonec zakotvíme až u posledního (jediného) stánku před pláží Lo Chak 🗺 . Nabízejí tu jen pár jídel, ale vše připravují čerstvé a vypadá to čistě. Vítají nás tu pomalu jako královskou rodinu, hned vynášejí stůl až přes cestu a staví ho na nejlepší místo nad pláží s přepychovým výhledem. Jídlo je jednoduché, ale vynikající. A cena opravdu směšná. To zas jednou byla trefa!

Jídelna a pláž u mola Lo Chak

Sytí se přesouváme na pláž. Je zrovna odliv, takže se odkryl poměrně široký pás světlého písku. Písek je jemný a vlhký akorát tak, že chůze po něm je velmi příjemná, aniž bychom se při každém kroku probořili. Stinnou stránkou je vyplavený nepořádek tam, kam až dosahuje příliv. Ale nad tím se dá, vzhledem k ostatním pozitivům, přivřít oko.

Největším bonusem je to, že jsme na pláži úplně sami! A to je to docela dlouhá pláž. Kam až oko dohlédne, nevidíme živáčka. Neuvěřitelné!

Jak se ukazuje, vlivem odlivu jsou v moři hned zkraje kameny. Zákeřně umístěné tak, že nejsou vidět. Po dvou odřených kolenech je rozhodnuto, že na koupání za odlivu to tu nebude a zůstáváme jen na pláži. Děti se vrací do „dětských‟ let a stavějí hrad z písku. Lukáš číhá na kraby, kteří se v jeho bezprostřední blízkosti vyhrabují ven z písku. A já dokonce otevírám knížku.

Pláž Lo Chak

Taková pohoda ovšem nemůže trvat věčně a za nedlouho nás vyhání vydatná přeháňka. Než doběhneme k autu, jsou ručníky, které přes sebe v rychlosti přehodíme, úplně durch. Déšť ale za krátko ustává a tak můžeme pokračovat v dalším objevování.

Lukáš našel v mapách 🗺 poblíž na jižním cípu ostrova nějakou rybářskou vesničku, takže cíl je jasný. Vesnička je spíš jen pár boud z vlnitého plechu a jedno molo vedle druhého, ale jen takové staré jednoduché konstrukce z kůlů. Některá mola snad už ani nemohou fungovat, prkna mezi kůly, po kterých se chodí, jsou prohnilá a děravá. To ale na kouzlu tohoto místa nic neubírá, ba naopak 😁.

Rybářská vesnička na jihu Koh Yao Yai

Jinak tím, jak projíždíme ostrov skrz naskrz, si víc uvědomujeme, že tu mají osobitý styl výstavby obydlí. Už jsme si toho všimli kdysi na bratrském ostrově Koh Yao Noi. Domy tu staví na kůlech nad zemí a to spodní „patro‟, které jim tím vznikne, využívají k sušení prádla, odpočinku v houpací síti nebo uložení nejrůznějších věcí. Některé domy jsou na kůlech vystavěny tak vysoko, že se pod nimi dá zaparkovat auto.

Bydlení na vysoké noze

Pak se znovu, po tom dopoledním úspěchu, stavujeme na jídlo v tom stánku před pláží Lo Chak. Myslím, že dnes budeme představovat asi jedny z mála tržeb, kolem je stále pusto a prázdno.

Nákupy mezi domorodci mimo 7-11

Děti pak hlasují, že zkusíme pláž Loh Pared, kde jsme včera pozorovali ten západ slunce. Třeba tam budou lepší podmínky na vykoupání se v moři. A je to tak, písek se tu táhne až daleko do moře. Jedná se o pláž směrem k západu, a to už víme, že tam bývá moře divočejší. Děti s Lukášem se tak zase aspoň do sytosti vyřádí ve vlnách. A já se můžu vrátit ke čtení. Každý si tu přijde na své 😄.

Pláž Loh Pared

Povečeříme v oblíbené restauraci u 7-11. Tentokrát už bohužel naposledy. Dnes večer je tu překvapivě plno. Kromě obvyklých Francouzů, kteří, jak se zdá, tvoří nejpočetnější zastoupení turistů přijíždějících na ostrov, tu potkáváme i českou rodinku! Nikde jsme tu ale nepotkali žádného Rusa, přestože jich je plný Phuket.

Jedna z obsluhujících slečen v restauraci se zaměřila na Emičku. Vždy, když může, jí s potěšením donese jídlo nebo smoothie a s napjatým úsměvem čeká, až Emička ochutná a je šťastná jak blecha, když jí dá najevo, že jí to chutná 😆.

Neděle, 12. 7. 2026

Dnešním dnem náš pobyt na Koh Yao Yai končí. Bohužel. Bylo nám tu skvěle a taky se nám nechce z toho přepychového zázemí, co jsme tu měli.

Pracovníci resortu nám zase ochotně rezervovali lodní lístky. Zajímavé je, že tentokrát nám v pokladně v přístavu napočítali nižší cenu 😆. No nehádali jsme se…

Molo Laem Yai Pier na Koh Yao Yai a odjezd trajektem na Phuket

Tentokrát se ale jedná o nějakou menší loď. Auta se dovnitř vejdou jen v jedné řadě a my máme to „štěstí‟, že najíždíme jako první. Auto je tedy třeba zaparkovat úplně na přídi a ještě v podivné poloze, asi aby se pak lépe vyjíždělo. Ovšem nic, s čím by si náš ostřílený řidič neporadil 😉.

Po hladké plavbě za hodinu a půl přistáváme na Phuketu. Vyjet tam v přístavu z lodi si už žádá opravdový kumšt. Lukáš má můj upřímný obdiv!

Další zastávka vzniká spontánně. Z lodi jsme viděli na kopci nad přístavem chrám, co vypadal docela pěkně, tak se tam vydáme.

Cesta ke chrámu je v obvyklém obležení koček a sošek Buddhy

Je to Wat Ban Koh Sirey 🗺 a jeho zajímavostí je jakýsi velký zlatý kámen. Nepochopili jsme ovšem proč 😁. Od chrámu je docela pěkný výhled na část města s přístavem, zatímco v chrámu se nachází dost ohyzdné ztvárnění spícího Buddhy 😆.

Chrám Wat Ban Koh Sirey a výhled na Phuket

Pak ještě zastavujeme ve městě Phuket v nákupáku „Central‟, kde jsou mj. butiky velice drahých světových značek. A pak taky těch, o kterých jsem v životě neslyšela 😄. Ne že by nás zachvátila nákupní horečka, ale s těmi ušitými obleky nám jaksi narostl objem věcí, které potřebujeme dostat domů, tak by se nějaký menší kufřík navíc hodil. Naštěstí tu mají zrovna sympatické slevy, takže jsme ukořistili prima kufřík prověřené značky, který nám jistě i v budoucnu dobře poslouží.

Ještě bohužel musíme udělat jednu neplánovanou zastávku, a sice v lékárně. Emičku zlobí ouško, vypadá to na zánět zvukovodu. Co doma načalo řádění v Berounce, tady dorazilo řádění ve vlnách a v bazénu. Nafasujeme tedy antibiotika a sirup proti bolesti s protizánětlivým účinkem. A držme si palce…

Poslední dny na Phuketu strávíme v hotelu Maikhao Palm Beach Resort 🗺 v oblasti Mai Khao. Do hotelu přijíždíme až za tmy. Je to rozlehlý komplex, kde přesuny zajišťují elektro vozítka na zavolání. Je to velice milá služba, nicméně je to poněkud zdlouhavé.

Hotel nevypadá špatně, ale laťka je teď hodně vysoko. K úrovni našeho předchozího stanoviště se ani nepřibližuje 😁.

Je už dost pozdě, když se vydáváme ulovit něco k večeři. V okolí hotelu chcípl pes, takže znovu do auta a na hlavní ulici. Tam nacházíme jednu restauraci ještě otevřenou a navíc s bonusem — přes ulici probíhá v otevřené hale jakési karaoke doprovázené koordinovaným pohybem žen ve stylu „cvičme v rytme‟ 😆. Tak nám to čekání na objednané jídlo lépe uteče.

Restaurace byla moc fajn. Nejen, že jsme si zase na všem pochutnali, ale dostali jsme navíc jako pozornost podniku každý džus z manga. Sem chci znovu! 🤣

Pondělí, 13. 7. 2026

Ještě bych tu chtěla vidět jedno místo, než odjedu, a to je Ko Panyi. Teď jsme v rámci Phuketu nejseverněji a je to odtud nejdostupnější. Lukáše s Vítkem nemusím přemlouvat, ti jsou hned pro. Emička se rozumně rozhoduje pro klidový režim a zůstává na hotelu. Lukáše pro změnu od včera bolí paty (to je taky furt něco 😆), ale prý to rozchodí.

Vydáváme se tedy jen ve třech směrem Sarakul Pier 🗺 , který je severně od Phuketu, už v pevninské části Thajska. Odtamtud by, jak jsme vyčetli na internetu, měly vyrážet lodě na Ko Panyi. Nemáme nic domluvené předem, nechceme organizovanou tour, tak jsme zvědaví, co nás na místě čeká a jestli se nám podaří to zařídit.

Když přijedeme do přístavu, zdá se, že tu není ani noha. A všechno zavřené. Jenže když něco chcete, tak ono si vás to najde 😄. Nás si tam takhle našla paní na motorce, která shodou okolností měla člun s kapitánem 😉 a nakonec jsme se s ní dohodli na ceně, která byla přijatelná pro obě strany 🤑.

Plavba po Khao Tok Nam, mangrovy a ostrovy u pobřeží

Původně jsem tedy chtěla vidět jen Ko Panyi, ale poblíž je i nějaká jeskyně, kterou nám paní tak trochu vnutila (v rámci jedné ceny) a nakonec jsme zastavili i okouknout ten James Bond Island (Khao Phing Kan) 🗺 , kterému jsem se tak bránila. Když už je poblíž, tak aby nás to dodatečně nemrzelo, ale okouknout jen z dálky! 😆 Máme pro sebe celou velkou loď a kapitána, který je jazykově vybaven ještě hůř než ten při výletu na Ko Hong.

Začneme tedy jeskyní na ostrově Ko Thalu Ok 🗺 . Tam si Lukáš s Vítkem ještě připlatili za proplutí soustavou jeskyní uvnitř na kanoi, zatímco já tuto možnost oželela. Prý to nebylo špatné! Měli docela štěstí, protože při vysoké hladině se do některých jeskyní nedá dostat, protože nad hladinou je moc málo místa. Na druhou stranu při nízké hladině je naopak dno na suchu.

Jeskyně na ostrově Ko Thalu Ok

Pak jsme tedy pokračovali k tomu Bondovi. Připluli jsme jen na dohled a to stačilo. Bylo vidět, že dle předpokladu jsou na ostrůvku kvanta lidí. Nic pro nás. Ale můžeme si odškrtnout, že jsme tu byli 😁.

James Bond Island

A pak už tedy na řadu přichází zlatý hřeb, aspoň tedy pro mě. Ko Panyi 🗺 je vesnička, kterou tu kdysi muslimové příchozí z Malajsie začali budovat na kůlech, protože si jako cizinci nemohli koupit půdu. Vesnička má vše, co je jejím obyvatelům třeba — je tu mešita, škola a legendární plovoucí fotbalové hřiště. Je to trochu zvláštní procházet se tu po můstcích lidem mezi domky a koukat jim přímo až do bytů, na druhou stranu tu z turismu žijí.

Byla to zajímavá zkušenost, vidět, jak a kde taky žijí lidé. Jsem šťastná, že mi to vyšlo a mohla jsem se sem podívat. Vítek měl možnost vidět vesničku pod sebou už z letadla při příletu, tak teď to měl z jiné perspektivy. Jen trochu litoval, že je zrovna odliv a není víc vody mezi kůly pod domečky. Člověk holt nemůže mít všechno 😄.

Ostrov Ko Panyi pohledem od i na moře

Chatrče i hezké domečky na kůlech

Škola, hřiště, mešita

Uličky a život ostrova Ko Panyi

Cestou zpátky do přístavu, už v části, kde loď pluje po řece mezi mangrovy, jsme viděli varana lezoucího z vody a váhavým krokem mířícího mezi stromy. A toho jsme zas mohli vidět jen díky odlivu.

Dalším naším dnešním cílem je vyhlídka Samed Nang Chee 🗺 , ze které by měl být pěkně vidět záliv Phang Nga, jehož vody jsme brázdili přes den. Sjízdná cesta nás pustí jen na parkoviště pod vrcholkem kopce. Vypadá to na docela krpál, a tak volíme, i s ohledem na ty Lukášovy paty, vyvezení nahoru za drobný příplatek terénním vozem.

A ještě že tak! Tohle bychom snad ani nevyšli. Cesta je sice klikatá, ale i tak prudká v brutálním sklonu. Auto sice nejede rychle, ale přesto je problém udržet se na místě.

Zůstává mi mobil v ruce poté, co jsem z auta fotila, a už nemám možnost ho uklidit a mám tedy jen jednu ruku na to, abych se v autě držela. A to nestačí. Začínám tam podivně vlát ve snaze udržet tělo na místě, ale nejde to, spodní část těla mi klouže po koženkové lavici dolů a já se držím zuby nehty za konstrukci na korbě aspoň tou jednou rukou.

Nakonec končím v poloze ležmo, nohama zapřená o Lukáše, který vyhrál místo u zábradlí na konci auta, což při jízdě vzhůru do toho brutálního kopce byla jasná výhoda! Takhle jsme se tedy už dlouho nenasmáli 😅.

A výhled? Ten je překrásný! Pod námi se kroutí řeka mezi mangrovy, vlévá se do moře a tam už začínají vyčnívat ostrůvky, které se v různých tvarech a velikostech táhnou do dáli. Až tam, kde se rozprostírá pevnina na druhé straně zálivu. Nemůžeme se vynadívat a teréňákem zpět z kopce se vracíme až se setměním.

Vyhlídka Samed Nang Chee na záliv Phang Nga

Než jsme dopoledne dojeli do přístavu, počasí vypadalo všelijak a dokonce sprchlo. Ale vyplatilo se zariskovat. Celý den bylo sice pod mrakem, ale pak už nespadla ani kapka a vlastně bylo příjemně. Nemáme sice fotky s dokonalým světlem a v dokonalých barvách, ale ty dramatické mraky mají taky něco do sebe 🤣.

Po návratu z výletu nabíráme Emičku a vyrážíme na večeři. Včerejší restaurace má dnes bohužel zavřeno, takže další mango smoothie na účet podniku nebude. Natrefujeme ale na restauraci na protější straně ulice, která sice nabízí i pro ruskou klientelu podbízivá jídla typu boršč a pelmeně, ale naštěstí vaří i místní klasiku. Povečeříme zase královsky, moje ryba byla famózní a Emiččiny krevety nezaostávaly, takže opět dobrá volba!

Úterý, 14. 7. 2026

Dnes je náš poslední společný den na Phuketu. Už nestíhám psát do deníčku, tak snad to někdo převezme za mě. Asi nepřekvapivě se toho ujímá Lukáš 😅.

Den začíná pořádnou sprchou. Mezi recepcí a jídelnou jsou asi jen 3 metry bez střechy, ale i ty docela stačí, aby nás zaskočil pořádný liják. Naštěstí odvoz na pokoj z recepce je už v krytém golfovém vozíku, takže další koupel už se nechystá. Předtím ještě v jídelně zaznamenáváme snad několik posádek v uniformách Aeroflotu, to se jen tak nevidí!

Déšť naštěstí během dopoledne ustane a tak se vydáváme na pláž. Avšak bez dětí. Emičku neustále trápí ouško a Vítek se také necítí dobře. Nejdeme se však na pláž koupat, ale jenom projít.

Vlny podle předpovědi mají být až 3m a v Andamanském moři mají plout pouze trajekty a větší lodě. A i ty se mají vyhýbat bouřce. Ještě, že jsme stihli ten lodní výlet už včera 😅.

Naším cílem je konec pláže, kde zároveň končí runway letiště. Tam letadla vzlétají přímo nad hlavami zvědavců jako jsme my. Cesta po pláži není nijak zvlášť dlouhá, ale protože se mi stále ozývá achilovka, je pro mě každý krok docela bolestivý. Problémy jsem měl už včera, ale podařilo se to rozchodit, tak snad i dnes to bude stejné.

Marcela si to šine rychle v bezpečí horního okraje pláže, aby stihla co nejvíce letadel. Já naopak pomalu pajdám v blízkosti vln. Chůze po písku je docela příjemná (vzhledem k okolnostem) a občasná vlna také. Nemám plavky a sem tam je vlna příliš velká, takže mám za chvíli mokré kraťasy, ale to mi nevadí. Užívám si poslední den na pláži i tak.

Pláž u letištní runwaye

Letadla dnes bohužel nepřistávají od moře, což je prý výraznější zážitek, jsou tak níže nad pláží. Dnes tedy nad pláží vzlétají a ještě se většinou jedná o menší stroje a nabírají tak výšku daleko před koncem runwaye. Nad námi tedy přelétají už ve značné výšce. Po několika letadlech se proto vydáváme po pláži zpět. Až když jsme od runwaye nejdál, vidíme, jak se pomalu a majestátně zvedá obrovská A380 izraelské letecké společnosti. To by byl daleko větší zážitek… tak smůla.

Pak už jen dokoupit nějaké místní mlsky pro Marceliny kolegy v práci, dobalit příruční zavazadlo a smutně vyrazit na letiště. Nejtěžší bylo loučení s dětmi a i slzička ukápla 😢. Na letišti už jsme cobydup, stačilo objet runway.

Největší obavou je však pro Marcelu odlet z Phuketu a hlavně přestup z vnitrostátního na mezinárodní let v Bangkoku. Věřím však, že to zvládne a snažím se jí uklidnit. Moc jí to ale neulehčím, když ji místo u vnitrostátního terminálu vysazuji u mezinárodního 😅. To ale zjišťuji až při výjezdu z areálu letiště. Tak snad to dá 🤞.

Dala to. Sice musela z mezinárodního dojít na vnitrostátní, aby si vyzvedla letenku, a pak zpět na mezinárodní na pasovku a zase zpět na odlet… ufff. V Bangkoku se však držela jak cedule s tajemným „C.I.Q‟, ať už to znamená cokoliv, ale hlavně davu bílých, kteří — jak předpokládala — měli stejný cíl.

Letiště v Bangkoku

A povedlo se a my osiřeli. Přišli jsme o jedinou osobu, která věděla, kdy kam a proč máme jít. Teď si budeme muset poradit sami. Už se nám stýská.

Středa, 15. 7. 2026

Po snídani také my balíme. Děti jdou před checkoutem ještě na chvíli na pláž, rozloučit se s mořem. Před 12 opouštíme hotel a máme čas do půl sedmé, kdy vracíme na letišti auto. Vítek dostal za úkol vytipovat nějaké chrámy v okolí, které bychom mohli navštívit.

První zastávka byla v podstatě hned vedle hotelu 😆. Tak nevím, jestli to kritérium „poblíž‟ nevzal až moc doslovně. Jmenuje se Wat Mai Khao 🗺 a jezdili jsme v podstatě kolem něj neustále, ale je skrytý v neprůjezdné oblasti obklopený džunglí, takže jsme ho neviděli. Je součástí většího prostoru i s jezerem a dřevěným domkem uprostřed, ke kterému vede lávka. V areálu je jen pár turistů, ale v chrámu není ani noha.

Chrám Wat Mai Khao

Další plánovanou zastávkou je chrám Wat Phra Nang Sang. Podle fotek v mapách vypadá moc hezky, ale když dorazíme na místo, čeká nás jenom rozestavěná hrubá stavba a i přesto, že se v sousedství nachází několik honosných staveb, chrám žádný. Kroutíme nad tím hlavou a pokračujeme v cestě dál na jih.

Tam už skutečně chrámy jsou. Konkrétně Wat Srí Sunthon 🗺 . U parkoviště je několik soch a přístřešek, ve kterém spí mnich. Je po obědě a je vedro, tak to chápeme a nerušíme ho.

Pokračujeme dál a po chvíli koukám, že Emička nikde. Asi je v zaujetí nad další kočičkou, kterých je tu nepočítaně. Vítek se pro ni tedy vrací, ale i on mizí. To už je mi divné, takže jdu za dětmi i já, jako v Budulínkovi. Ale to už oba vycházejí od mnicha, který se probudil a obdaroval děti náramkem z červeného provázku. Výborně, jsme požehnaní a můžeme směle pokračovat.

Chrám Wat Srí Sunthon

Dál už to probíhá standardně. S Vítkem obdivujeme a fotíme chrámy a sochy, Emička fotí a obdivuje každou kočičku, na kterou narazí. Některé ji i doprovázejí v naději, že z ní vypadne něco k snědku, nebo alespoň podrbání. Emička se však statečně drží zákazu mazlení se s cizími zvířaty, i když je na ní vidět, že je to s vypětím všech sil.

Nejjižnějším chrámem dne je Wat Tha Ruea 🗺 . Je zasazen do velké zahrady, která jej trochu chrání od přilehlé „dálnice‟, takže je tu docela klid. Potkáváme zde jenom jeden pár, který se přišel pomodlit k jedné ze soch. Chrám samotný je zavřený, jako dnes všechny. Netušíme proč, ale asi to bude mít nějaký důvod. Prozatím všechny ostatní byly otevřené a někdy i s mnichy.

Chrám Wat Tha Ruea

Do vrácení auta stále zbývá několik hodin, takže cestou zpět zastavujeme u obchodního centra Robinson Lifestyle Thalang, kde očekáváme příjemnější prostředí, toalety i něco k snědku. A to vše tu také nacházíme. Vitkovi je ale hůř, tak si jde na chvíli lehnout do auta. Emička si ve zdejší japonské restauraci dává své oblíbené ramen.

Cestou na letiště se ještě zastavujeme v blízké vesničce, ve které je malý chrámek Wat Muang Komaraphat 🗺 . Je to spíš takový větší altán na kraji vesnice, který je beze stěn, ale je moc hezký. Poblíž místní ženy opět hromadně cvičí nebo tančí na hudbu, prostě místní klasický street dance 🙂.

Chrám Wat Muang Komaraphat

Na letišti vracíme auto, vyzvedáváme letenky a přesouváme se na pevninu do Bangkoku. Přilétáme lehce po desáté večer. Než dojdeme k pásu, naše kufry už vyjíždějí. To je tedy rychlost. Za chvíli jsme na ulici před letištěm a objednáváme odvoz. Všechno jde jak na drátkách.

Původně jsem plánoval, že pojedeme z letiště pěkně s místními vlakem a pak metrem. Ale vzhledem k mé noze a zdravotnímu stavu dětí volíme raději pohodlnější cestu taxíkem. Ten objednáváme pomocí místní aplikace Grab, což je zdejší obdoba Uberu.

Přijíždí stejný typ auta, jaké jsme měli půjčené na Phuketu. To jsem rád, protože už máme nacvičené, jak přesně do kufru uspořádat naše velká zavazadla. Ale ouha, taxikář má v kufru tolik věcí, že se tam stěží vejde jeden náš kufr. Ostatní proto dává na přední sedadlo, kde ale má taky dost svého harampádí. My tedy nastupujeme všichni dozadu, ale dobrý pocit z toho nemám, protože na prostředním místě není bezpečnostní pás.

Tak snad to nebude vadit, když budeme pomalu popojíždět v zácpě. Alespoň tak jsem si pamatoval dopravní situaci v Bangkoku před deseti lety v tuto večerní hodinu. To jsem se se ale přepočítal. Řidič to valil po dálnici 100 a po zácpě ani památky jak na dálnici, tak v centru. Takže za nějakých 35 minut už vystupujeme na ulici před hotýlkem.

Je zastrčený v boční uličce. Je to tříhvězda, ale vypadá dobře a čistě. Rychle se osprchujeme a po celém dlouhém dni okamžitě usínáme.

Čtvrtek, 16. 7. 2026

Ráno po snídani využíváme toho, že bydlíme úplně v centru a do chrámu Wat Phra Chetuphon Wimon Mangkhalaram Rajwaramahawihan (ležícího Buddhy) 🗺 vyrážíme pěšky. Je v Bangkoku můj nejoblíbenější a tak se na něj moc těším. Doufám, že se bude líbit i dětem. Je v něm k vidění spousta zajímavostí a tak v něm strávíme 2 hodiny.

Nádvoří a venkovní prostranství a stavby

Buddha

Vnitřní prostory chrámů

Je to přes poledne a je to docela únavné a není nám nejlépe, takže se rozhodneme pro návrat do hotelu. Ještě při východu z chrámu dojdeme k řece Chao Phraya, kde se na druhé straně přes řeku tyčí chrám Wat Arun, kam jsme původně mířili, ale jenom si ho vyfotíme z dálky a snad se k němu vydáme později.

Polední Wat Arun

Zpět pojedeme autobusem. Cestou k němu procházíme tržnicí, kde si Emička dává smoothie ananas-passion fruit, ale je jenom ze sirupu, takže velké zklamání. Autobus nás doveze docela blízko hotelu. Už jen rychlý nákup v 7-11 a do večera je z pokoje lazaret.

Večer Emička samotná (šikulka) skočí pro něco k snědku. Dnes jsme toho teda moc nezvládli, snad bude zítra lépe.

Pátek, 17. 7. 2026

Na dnešní den jsme měli naplánovaný velký výlet za Bangkok. Cílem měl být jak trh na vodě Amphawa Floating Market, kde jsme byli před lety, tak i trh na kolejích Maeklong Railway Train Market, který známe jenom z populárních fotografií a videí, jak stánkaři vyklízejí rozložené zboží z trati těsně před jedoucím vlakem.

Celý výlet měl trvat 8 hodin. Bohužel náš zdravotní stav tomu vůbec neodpovídal 🥴. Takže jsme jej museli oželet a zůstali jsme v lazaretu na hotelu. Jediné, na co jsme se zmohli, byl večerní výlet do čínské čtvrti.

Nejdříve jsme zajeli autobusem k přístavu Tha Chang 🗺 , který je poblíž The Grand Palace, do kterého máme namířeno zítra. Tak alespoň okoukneme, kudy se do něj nejlépe dostat.

The Grand Palace a vodotrysk na náměstí před palácem

Zastavujeme se na náměstí před palácem, v jehož rohu je fontána. Díváme se, jak blížící se západ slunce osvětluje špičky paláce a přilehlých chrámů. Pak se vracíme zpět do přístavu a vyhlížíme nějakou loď, která by nás popovezla jednu zastávku jižně k přístavu, ve kterém jsme byli včera, s výhledem na Wat Arun, tentokrát při západu slunce.

Západ slunce nad řekou Chao Phraya od paláce, přes Wat Arun až do čínské čtvrti

Bohužel bychom museli čekat přes půl hodiny na loď, která zastavuje v každém přístavu. A tak raději nasedáme na turistickou loď, která má zastávek méně a vydáváme se s ní přímo do přístavu Ratchawong 🗺 v čínské čtvrti.

Tam máme za úkol sehnat další antibiotika na Emiččino ouško a ideálně nějakou mast na mé achilovky. Překvapivě, v centru jsou všechny lékárny už zavřené, kdežto v čínské čtvrti by měly ještě nějaké být otevřené. Tak snad budeme mít štěstí.

Krásně malované poklopy kanálů

Hned z přístavu se noříme do úzkých a místy temných uliček china-townu a nalézáme otevřenou lékárnu. Lekárník bohužel nevládne angličtinou, ale naštěstí máme s sebou obal od původních antibiotik. Podle jejich složení dostáváme obdobný lék se stejnými látkami i dávkováním. Horší je to s mými achilovkami. Ale i tady po krátké „diskuzi‟ rukama-nohama dostávám nějakou mast, která se později ukáže jako překvapivě účinná 😉.

Uličky čínské čtvrti

Dále se prodíráme menšími, užšími a opuštěnějšími uličkami směrem k hlavní a nejznámější ulici Yaowarat 🗺 . Na ní je naopak velmi živo. Po obou stranách hlavní třídy i přilehlých ulic jsou restaurace a stánky s jídlem. Celá ulice září „typicky čínsky‟ spoustou neonů.

Yaowarat Road, hlavní ulice v čínské čtvrti

U jednoho stánku s ovocem na špejli zalitým cukrem na nás zkouší fintu. Na cedulce ja napsaná cena z obou stran, ale z každé strany jiná. A když prodejce vrací drobné zpět, snaží se nanápadně cedulku otočit na tu s vyšší cenou 🤨. Na nás si ale nepřijde 😆.

Jídlo na každém kroku

Když jsme dostatečně nasáli atmosféru čínské čtvrti, vydali jsme se autobusem zpět do hotelu. Náš hotel sousedí s hostelem, který má na střeše přístupnou terasu. Z ní je přes střechy výhled na věže královského „velkého‟ paláce. Ten nás snad čeká zítra.

Sobota, 18. 7. 2026

Dnes máme poslední celý den v Thajsku. Pořád ještě nejsme úplně fit, takže toho nemáme v plánu příliš moc. V podstatě pouze královský palác (The Grand Palace), který sám o sobě není příliš zajímavý, ale jeho součástí je chrám Wat Phra Kaeo 🗺 . Ten je jenom o kousek menší než předvčerejší Wat Phra Chetuphon Wimon Mangkhalaram Rajwaramahawihan. Ale o co je menší, o to více se třpytí zlatem.

Sochy, sošky a výzdoba chrámů

Tentokrát jedeme jinou autobusovou linkou, ale opět vystupujeme na náměstí před palácem. Na rozdíl od naší návštěvy před 10 lety ale už na křižovatce před palácem není krásná socha slona. Nicméně tentokrát jsme už napoprvé správně (důstojně) oblečení, takže nám nic nebrání, abychom zakoupili vstupenky a vstoupili do palácového a chrámového komplexu.

Chrám Wat Phra Kaeo

Je lehce po poledni a sluníčko se pořádně činí. Těžko se hledá nějaký stín, ale i přesto a přes ne úplně ideální zdravotní stav nás všech, opět trávíme v chrámovém komplexu několik hodin. Každý kousek stavby, sochy nebo rostliny stojí za shlédnutí a prozkoumání.

Jenom je škoda, že tolik zajímavých staveb je vměstnáno na tak malém prostoru. Těžko se tak přes jedno dá pořádně vychutnat a vyfotit druhé. Kamkoliv člověk zabloudí pohledem, najde něco zajímavého.

Na samotném (trůnním) paláci toho naopak moc k vidění není. Připadá nám to jako zvláštní kombinace thajského chrámu se švýcarským horským hotelem. Navíc ani další prostory královského paláce nejsou přístupné, takže pohledem na něj zakončujeme tuto návštěvu a, jako včera, míříme k přístavu.

Trůnní palác (Chakri Maha Prasat)

Jsme všichni dost vyčerpaní a tak jsme se shodli, že bude nejlepší, když při další prohlídce budeme v klidu sedět na zadku. Takže volíme projížďku lodí po řece Chao Phraya, která je zdejší dominantou dopravy i života.

Abychom se však dostali co nejdál, musíme počkat na „místní‟ loď, která nevozí převážně turisty mezi památkami v centru, ale spíš místní za prací a obchodem. Ta staví téměř u každého mola a dojede po řece nejdále, v našem případě, na jih Bangkoku.

Lodě na této trase však bohužel nejezdí příliš často, takže na další spoj musíme počkat asi půl hodiny. Jsme z toho dost nervózní, protože turistické skupinky kolem nás procházejí na lodě jedna za druhou a my pořád sedíme v čekárně. Kdykoliv už netrpělivě vstaneme, že bychom už tím příštím spojem rádi odpluli, znovu nás usadí místní zřízenkyně, která organizuje nástup a odjezd pasažérů podle linky a lodi, která právě připlouvá.

Tak snad si správně pamatuje, kam jsme si koupili jízdenku a nasměruje nás do vhodné lodi. Tedy, co se týče jízdenky, na rozdíl od drahé turistické jízdenky, je tato „místní‟ řádově levnější a nezáleží na tom, jak daleko plujeme. Nakonec se ale dočkáme i my a vyrážíme. Nemusíme hlídat názvy zastávek, které tu průběžně hlásí a které jsme schopni rozpoznat jenom pokud přesně známe jejich název. Jedeme až na konečnou.

Mrakodrapy kolem Chao Praya

Postupně jsme tedy pluli řekou kolem paláce, chrámu Wat Arun i čínské čtvrti až do oblasti mrakodrapů. Naší cílovou stanicí byl přístav Wat Rat Singkhon 🗺 . Domluvili jsme se s paní průvodčí, že nám prodá zpáteční lístek a můžeme zůstat na lodi. Po krátké přestávce jsme tedy stejnou lodí vyrazili zpět po trase Chao Phraya Express Boat (oranžovou linkou).

Kombinace starých a nových staveb podél řeky

Kombinace krásného počasí a spousty sluníčka nás dostatečně unavila, takže jsme po zbytek odpoledne jenom odpočívali na hotelu. Ale po setmění jsme se ještě jednou vypravili ven, do nočních ulic Bangkoku. Emička se na to necítila, tak jsme se vydali jenom sami s Vítkem…

Ulice plná úzkých krámků na Phraeng Nara Road, cestou od paláce k hotelu

Chtěli jsme se projít kolem „Velké houpačky‟, The Giant Swing, na náměstí před chrámem Wat Suthat Thepwararam Ratchaworamahawihan 🗺 , Golden Mount 🗺 až na proslulou ulici Khaosan Road 🗺 . První dvě zastávky jsme zvládli, ale tu poslední jsme už zdravotně nezvládli a tak jsme se vydali zpět do hotelu.

The Giant Swing, Golden Mount

Cestou na Khaosan Road jsme se ještě zastavili u Royal Pavilion Mahajetsadabadin 🗺 , který byl bohužel zavřený a procházeli jsme po kruhovém objezdu, v jehož středu je umístěný Monument demokracie 🗺 . Na hlavní třidě, po které jsme šli, polehávalo velké množství lidí, kteří se ukládali ke spánku. Asi to byli pracovníci na stavbách, kterých bylo v okolí spousta. Jinde jsme nic podobného neviděli.

Royal Pavilion Mahajetsadabadin, Democracy Monument, starý autobus

Protože rád jezdím místní dopravou a Vítkovi nebylo dobře, rozhodli jsme se, že ten kousek k hotelu se svezeme autobusem. Mají tu dva typy, moderní — klimatizované, a staré, obyčejné. Zatím jsme neměli příležitost jet tím starým, po čemž jsem toužil. A teď jsem se dočkal. Zážitek…

Trochu „tricky‟ bylo odlovit autobus té správné linky a na správném místě. Autobusy zastavovaly u zastávky jen velmi přibližně a čísla linek většinou neodpovídaly ani informacím z Google maps ani z místní aplikace na veřejnou dopravu. Naštěstí jsme se opět rukama-nohama domluvili, zaplatili a za 2 stanice jsme už vystupovali kousíček u hotelu. Tento autobus byl navíc skoro zadarmo, oproti modernímu, klimatizovanému.

Neděle, 19. 7. 2026

Tak je to tady, dnes odlétáme. Naštěstí až před půlnocí, takže ještě stihneme chrám Wat Arun 🗺 , kolem kterého jsme neustále kroužili. Máme ho naplánovaný na podvečer, kdy by měl být hezky osvětlený zapadajícím sluncem.

Vítek bude dopoledne odpočívat a my s Emičkou vyrazíme na nákupy suvenýrů i místních mlsek. Autobus nás z centra zaveze až přímo před velké obchodní centrum MBK Center 🗺 na velké a rušné křižovatce. Mimochodem, odtud jsme měli vyrážet na výlet za město, ze kterého nakonec sešlo.

Křižovatka Phaya Thai a Rama I vedle nákupáku MBK Center

Křižovatka má několik pater. Ve spodním se prolínají auta ze všech směrů, nad nimi je pěší patro ve tvaru kruhového objezdu a nad tím vším jsou dvě patra nadzemní dráhy. Už chybí jenom řeka s lodí a metro, které je o blok dál.

Nákupní centrum je směsicí běžného nákupního centra a Holešovické tržnice, kde si každý vybere, co hledá. Podle kvality obchodu i typu zboží si zvolí patro. Ale výběr je nekonečný. Kupujeme spoustu „nezbytností‟ a suvenýrů a v přízemí v potravinách mraky místního jídla, především oříšků. Také kupujeme značné množství zdejších typických „vonných‟ krabiček a tyčinek, které by měly pomoci při nachlazení nebo plném nosu.

Naštěstí si nás nikdo při výběru zboží nevšímá, takže si můžeme sami v klidu vybrat. A trávíme tím skutečně celé dopoledne. Naštěstí v klimatizovaném prostředí a na jediném místě.

Jenom v obchodě s vonnými krabičkami se nám velmi věnuje místní prodavačka, kterou se nám nepodařilo odehnat, neboť nám nese nákupní košík a nabízí snad vše, kolem čeho byť jenom procházíme. Vehementně mi nabízí i různé šampóny a neodradí ji, ani když sundám klobouk a oslním ji svou pleší. Jen se usměje a okamžitě totéž nabízí Emičce 😀.

Toho všeho byl Vítek ušetřen. Po několika hodinách plných klimatizace je polední slunce při čekání na autobus vražedné. Vše ještě navíc zhoršuje hrozný smog z projíždějících aut, starých autobusů i náklaďáků. Tentokrát se skutečně těším na opět klimatizovaný autobus, který na naší lince jezdí.

Emičku nákupy naprosto vyčerpaly, takže na podvečerní návštěvu chrámu Wat Arun 🗺 se vydáváme s Vítkem sami. Nejdříve musíme ještě naposled vyměnit trochu peněz, což se v nedělní podvečer ukazuje jako lehce komplikované, a to i v centru turistického Bangkoku. Naštěstí jedna směnárna ve vestibulu metra má otevřeno. Nicméně procedura při vyměnění 20$ je jako bych si bral hypotéku.

Areál chrámového komplexu

Přeplavíme se na druhý břeh Chao Phraya, k čemuž tady mají dvojici lodí, které neustále pendlují mezi oběma břehy a za rozumnou cenu. A už jsme u chrámu. Na pagodu se dá vystoupit, ale pouze do prvního patra. I tak jsou schody pořádně strmé. Obejdeme ji nakonec celou i přilehlé budovy.

Thonburi Prang of Wat Arun

Detaily výzdoby chrámu

I když tu toho dohromady moc není a chrámový komplex je docela malý, strávíme tu docela dlouhou dobu, až do západu slunce a v podstatě do zavíračky. Naposledy překonáme řeku a vracíme se zpět.

Oblíbené focení v převlecích

Rostliny a sochy v areálu Wat Arun

Poslední, co jsme se rozhodli podstoupit, je návštěva holiče. Vítek, aby si nechal zkrátit vlasy a já vousy. Našli jsme si podle recenzí barber shop v blízkosti hotelu. Na jednu věc jsme však zapomněli. Domorodci nemají ani kudrnaté vlasy ani vousy. Holič se nicméně tvářil, že to není problém. Jeho třesoucí se ruce a nejisté pohyby strojkem však vypovídaly o opaku. A to byla přesně chvíle, kdy jsem si uvědomil naši chybu v plánu — zajít si do místního barber shopu.

Asi po dvou hodinách nervů všech zúčastněných jsme však opouštěli holičství v zásadě spokojeni. Řekl bych, že nejvíce si oddechl holič, který nám dokonce vrátil část peněz, jako že jsme mu dali moc 😀. Tak rychle do hotelu pro Emičku a zavazadla a hurá na letiště.

I tentokrát jsme ze zdravotních důvodů zvolili taxi místo MHD. Navíc už byla tma, takže z nadzemky, která vede na letiště, by stejně nebylo nic vidět. Na letišti, na rozdíl od minulé návštěvy Bangkoku, probíhalo vše v klidu, takže kolem půlnoci odlétáme.

Bangkok v noci z letadla

Pondělí, 20. 7. 2026

V pondělí ráno přistáváme na letišti ve Vídni, vyzvedáváme auto a míříme k domovu. Tentokrát cesta ubíhá příjemněji, neboť je dopoledne a není takové vedro, jako při odjezdu.

Ranní přílet do Vídně

Cestou se na Slovensku stavujeme v Lidlu pro naše středoevropské pečivo pro děti a pro sýr, který mi ty 3 týdny v Thajsku moc chyběl. Pak už najíždíme na dálnici, která nás dovede až domů. Tam na nás čeká zasloužená sprcha a šlofík ve vodorovné poloze.